close
Přeskočit na obsah

Tomio Okamura

Tato stránka je zamčena pro neregistrované a nové uživatele
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tomio Okamura
Tomio Okamura (2015)
Tomio Okamura (2015)
10. předseda
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
Úřadující
Ve funkci od:
5. listopadu 2025
PředchůdkyněMarkéta Pekarová Adamová
Místopředseda
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
Ve funkci:
24. listopadu 2017 – 21. října 2021
1. předseda Svobody a přímé demokracie
Úřadující
Ve funkci od:
4. srpna 2015[1]
Předchůdcesubjekt vznikl
1. předseda Úsvitu přímé demokracie
Ve funkci:
1. července 2013 – 5. května 2015
Předchůdcesubjekt vznikl
NástupceMarek Černoch
3. senátor za obvod č. 80 – Zlín
Ve funkci:
20. října 2012 – 26. října 2013
PředchůdkyněJana Juřenčáková
NástupcePatrik Kunčar
Poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
Úřadující
Ve funkci od:
26. října 2013
Stranická příslušnost
ČlenstvíÚsvit (2013–2015)
SPD (od 2015)
Nestraník
v Senátunezávislý (2012–2013)
Narození4. července 1972 (54 let)
Tokio
JaponskoJaponsko Japonsko
ObčanstvíČesko
RodičeMatsuo Okamura
Helena Okamurová
DětiRuy Okamura
PříbuzníHayato Okamura (bratr)
Osamu Okamura (bratr)
SídloPraha
Profesepolitik, podnikatel, popelář, investor, autor a pracovník cestovní kanceláře
Náboženstvířímskokatolické[2]
OceněníBludný balvan
PodpisTomio Okamura, podpis
Webová stránkawww.tomio.cz
CommonsTomio Okamura
BERJAYA Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tomio Okamura (japonsky 岡村 富夫, Okamura Tomio, * 4. července 1972 Tokio) je český podnikatel a politik řazený k pravici či krajní pravici,[3][4][5][6] od listopadu 2025 předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Od října 2012 zasedal v Senátu Parlamentu ČR za zlínský obvod, než mu v říjnu 2013 mandát zanikl zvolením do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Jejím místopředsedou byl mezi roky 2017–2021. V květnu 2013 založil krajně pravicové politické hnutí Úsvit přímé demokracie jehož byl předsedou až do 5. května 2015, kdy byl po vleklých sporech uvnitř hnutí vyloučen. Od srpna 2015 je předsedou hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD).

Život

Narodil se v Tokiu, kam se jeho česká matka Helena Okamurová, rozená Holíková, po svatbě s japonským občanem japonsko-korejského původu Matsuem Okamurou v roce 1966 přestěhovala. V Japonsku však strávil necelých 10 let. Většinu života prožil v Česku, respektive Československu.[7] Jeho matka se nesmířila s osamělým životem v Japonsku a vrátila se se svými syny do Československa, když mu bylo šest let.[8] V dětství prožil půl roku v dětském domově v Mašťově u Podbořan,[9] kde zažil šikanu, která ho velmi poznamenala, takže přibližně do 22 let koktal.[10] Po základní škole vystudoval Střední průmyslovou školu chemickou v Praze. Přibližně v letech 1982–1987 chodil spolu s bratry do ilegálního skautského oddílu.[11] Po maturitě odcestoval do Japonska, kde pracoval jako popelář a poté v kině jako prodavač popcornu.[12][13] Jelikož se zde cítil diskriminovaný, rozhodl se k návratu do Prahy.[14][15]

Podnikatelské aktivity a veřejný život

BERJAYA
Tomio Okamura v roce 2015

V roce 1994 začal podnikat v pohostinství, obchodu, průvodcovské činnosti a překladatelství, je spoluautorem několika knih. Roku 1999 investoval do spoluvlastnictví sítě restaurací. Jeho společníkem ve firmě Gastro-sport Praha s.r.o. byl podnikatel Jan Hájek, který byl později ve styku s kontroverzním podnikatelem Václavem Kočkou. Jakmile Okamura zpozoroval nekalé aktivity, tak ze spoluvlastnictví se ztrátou odešel.[16]

Od roku 2008 se věnoval práci dobrovolníka v Asociaci českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA), kde zastával funkce viceprezidenta a mluvčího.[17]

Účinkoval jako jeden z investorů televizní reality show Den D v České televizi, díky tomu v roce 2010 vstoupil jako společník do nové cestovní kanceláře pro plyšáky Toy Travelling (společně s exministryní Danou Bérovou). Podnikatelský záměr však skončil neúspěchem, Okamura byl jako společník z obchodního rejstříku vymazán v roce 2011, společnost samotná je od roku 2017 v likvidaci.[18][19][20][21][22][23]

V první polovině ledna 2012 oznámila TV Barrandov záměr od konce měsíce každý pracovní den vysílat diskusní pořad Dobrý večer, Česko!, který měli moderovat Okamura a Martina Kociánová. Stanice zároveň uvedla na tento pořad upoutávku, ve které Okamura vystupoval.[24] Pořad se nakonec začal vysílat, ale bez Okamury v roli moderátora. Opuštění projektu zdůvodnil nesouhlasem majitele stanice s jeho plánem pozvat do pořadu tehdejšího předsedu Lékařského odborového klubu Martina Engela, ale podle programového ředitele TV Barrandov Janise Sidovského, chtělo vedení stanice pouze přesunout tento rozhovor na pozdější termín.[25] Pořad místo Okamury nakonec moderoval Alexander Hemala.[26]

V únoru 2012 svůj veškerý majetek ocenil na čtyřicet milionů korun. Nejvýnosnější firmou je pro něj cestovní kancelář Miki Travel Prague, v níž figuruje jako jednatel. Patří mu i firma Mebius, která zajišťuje průvodcovské a překladatelské služby. Mimo ně spoluvlastní firmu Japa Foods, která se specializuje na prodej japonských potravin a módy. Také je spoluvlastníkem softwarové firmy Break2win (od roku 2023 v likvidaci) a firmy zaměřené na gastronomii U Machtů.[27][28]

Senátor

V říjnu 2012 kandidoval, jako nezávislý kandidát, na senátora v obvodu Zlín. V prvním kole volby získal 11 772 hlasů (30,27 %) a z první pozice postoupil do kola druhého. Ve druhém kole získal 17 401 hlasů (66,23 %) a porazil kandidáta České strany sociálně demokratické Stanislava Mišáka.[29] I přesto prohlašoval, že Senát je obsazen pouze „dobře placenými loutkami poslanců“.[7]

V Senátu se přidal k senátorskému klubu pro obnovu demokracie – KDU-ČSL a nezávislí. Ve funkci v únoru 2013 podepsal návrh části senátorů na obžalování prezidenta Václava Klause z velezrady za jím vyhlášenou amnestii.[30] Žalobu však Ústavní soud ČR zamítl. Okamura také hlasoval pro senátní návrh o zrušení sKaret[31] a podpořil ústavní novelu o zrušení doživotní imunity veřejných činitelů.[32] V květnu 2013 hlasoval pro povinný odvod ve výši 3 % povinného ručení ve prospěch hasičů.[33] Dle pojišťoven to způsobí zdražení pojistného.[34] Mandát senátora mu automaticky ze zákona zanikl v říjnu 2013 poté, co byl zvolen poslancem v předčasných sněmovních volbách. Ve funkci senátora strávil rok a šest dní.[35]

Kandidatura na prezidenta ČR 2013

Jako reakci na úspěch v senátních volbách oznámil jen několik hodin po zvolení úmysl kandidovat na prezidenta ČR v přímé volbě v roce 2013 a pro jeho podporu příznivci sesbírali mezi občany 61 500 podpisů.[36] Dne 23. listopadu 2012 však Ministerstvo vnitra oznámilo, že platných z nich bylo pouze 35 751. Ministerstvo vnitra po ověření podpisů na petičních arších odmítlo registraci jeho kandidatury pro nedostatečný počet podpisů.[37]

Okamura se kvůli rozhodnutí o vyřazení z volby odvolal k Nejvyššímu správnímu soudu, kde ho zastupovala další neúspěšná uchazečka o post prezidenta republiky Klára Samková.[38] Nejvyšší správní soud dne 13. prosince 2012 rozhodl, že ministerstvo vnitra ve výpočtu chybovalo, nicméně ani po přepočítání metodou odhadu stanovenou ministerstvem neměl dostatečný počet podpisů, a tak nebyl ani dodatečně zaregistrován. Proto Ministerstvo vnitra vyzval k přepočítání všech podpisů jeden po druhém, nikoliv namátkovou odhadní metodou – to však ministerstvo odmítlo. Také podal trestní oznámení na Policii ČR za podvod a maření voleb. Mimo soudu a policie rétoricky obvinil i média, že se nechávají uplácet a zvýhodňují jisté kandidáty.[39] O samotném ministerstvu vnitra prohlásil, že „udělalo maximum, aby vyřadilo nepohodlné kandidáty z voleb“.[40]

Jako první oznámil, že do konce roku 2012 hodlá podat stížnost k Ústavnímu soudu, z důvodu údajného protiústavního a politického postupu Nejvyššího správního soudu.[41] Tu předložil 27. prosince 2012.[42] Stížnost byla přidělena předsedovi Ústavního soudu JUDr. Pavlovi Rychetskému jako soudci zpravodaji. Dne 4. ledna 2013 se ústavní soudci jednohlasně shodli nevyhovět návrhu Okamury na odložení voleb. Jeho dalšími podněty se dále zabývali.[43][44] Rozhodnutí Ústavního soudu označil za nespravedlivé a prohlásil, že se v Česku nejde dovolat spravedlnosti, proto zvažoval podat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, jelikož se stále cítil poškozen tím, že nikdo nepřepočítal a nepřekontroloval všechny jeho podpisy petentů.[45] Dne 10. ledna 2013 Ústavní soud vyhlásil nález, kterým jednomyslné zamítl celou jeho stížnost na tvrzený protiústavní postup Ministerstva vnitra a Nejvyššího správního soudu, a to z důvodu nelogicky strukturované stížnosti a nenalezení protiústavního jednání zmíněných institucí.[46][47] Poté zareagoval: „Moje práva byla poškozena tím, že se nikdo nenamáhal a dodnes nenamáhá pravost podpisů ověřit“, nález Ústavního soudu byla „do nebe volající lež i nesmysl“. Dále řekl, že soudci Ústavního soudu se takto usnesli z politického strachu. Potvrdil, že se obrátí na Evropský soud pro lidská práva.[48][kdy?]

Hnutí Úsvit přímé demokracie

V květnu 2013 založil politické hnutí s názvem Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, které mělo za cíl kandidovat ve sněmovních a komunálních volbách, a poté prosazovat prvky přímé demokracie.[49] Učinil tak i přesto, že v únoru 2013 Okamura odmítl, že by měl ambici zakládat politickou stranu či se stát premiérem nebo ministrem.[50] Okamura si také stěžoval, že novináři jeho hnutí manipulativně přirovnávají k řecké neonacistické politické straně Zlatý úsvit.[51] Brzy po svém založení získalo dle Okamury hnutí podporu politiků Aleše Roztočila, Radima Fialy či ekonoma Pavla Kohouta.[52] Roztočil původně plánoval kandidovat za Úsvit ve sněmovních volbách v roce 2014, v červnu 2013 však oznámil, že se s Okamurou nedohodli.[53] V září 2013 se Pavel Kohout od hnutí i Okamury distancoval, vadily mu Okamurovy názory.[54] Na začátku července 2013 byl oficiálně zvolen předsedou hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury.[55] Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 úspěšně kandidoval ve Středočeském kraji jako lídr Úsvitu přímé demokracie.[56] Po ustavení Poslanecké sněmovny kandidoval v první volbě na jejího místopředsedu, ale neuspěl ani v jednom kole, když získal nejdřív 76 a pak 75 hlasů.[57][58]

V únoru 2015 poslanecký klub hnutí Úsvit podpořil vizi poslance Marka Černocha hlasováním 10:2. Tato rozhodnutí potvrdila i konference hnutí Úsvit, kde Černochův návrh získal většinu pěti z devíti hlasů. Marek Černoch byl pověřen integračními jednáními o vzniku nové strany. Konference hnutí Úsvit také vzala na vědomí hospodaření hnutí Úsvit a pověřila komisi pod vedením poslance MUDr. Jiřího Štětiny analýzou hospodaření hnutí a návrhem na další postup.[59] Následná konference dále zavázala předsedu a tajemníka hnutí vyjednat ukončení smlouvy se společností Celsianus.[60] Členská konference Úsvitu také vyzvala předsedu hnutí Tomia Okamuru, aby vrátil 560 tisíc korun za plán volební kampaně do Senátu a evropských voleb.[61]

Dne 24. března 2015 byl Okamura po dlouhodobých sporech vyloučen z poslaneckého klubu Úsvitu přímé demokracie.[62] Předsedou hnutí zůstal až do 5. května, kdy oznámil, že z hnutí definitivně odešel a spolu s poslancem Radimem Fialou a Jaroslavem Holíkem zakládá nové politické hnutí Svoboda a přímá demokracie.[63]

Hnutí Svoboda a přímá demokracie

BERJAYA
Tomio Okamura na demonstraci v Brně 11. května 2016

Na tiskové konferenci v Poslanecké sněmovně 16. května 2015 oznámil registraci hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Ministerstvem vnitra a zahájení přijímání členů.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 byl lídrem hnutí SPD ve Středočeském kraji.[64] Získal 12 689 preferenčních hlasů a mandát poslance obhájil.[65] V listopadu 2017 byl zvolen místopředsedou Poslanecké sněmovny 102 hlasy ze 195 přítomných poslanců.[66] Funkci vykonával do konce osmého volebního období v říjnu 2021.[67]

V červenci 2018 obhájil na sjezdu hnutí SPD v Praze post předsedy hnutí. Získal 150 ze 152 hlasů a mandát na další tři roky, přičemž neměl protikandidáta. V projevu na sjezdu také prohlásil: „Když SPD upozorňuje na nebezpečí islamizace, je kritizována stejně jako spisovatel Karel Čapek, když ve 30. letech upozorňoval na nebezpečí fašismu.“[68]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021 byl lídrem hnutí SPD v Moravskoslezském kraji.[69] Získal 17 069 preferenčních hlasů a obhájil post poslance, v říjnu 2021 mu vypršel mandát místopředsedy Sněmovny.[70]

Na začátku prosince 2021 obhájil post předsedy hnutí SPD. Jakožto jediný kandidát získal 84 hlasů z 85 možných, sám se hlasování zdržel.[71] Europoslancem Hynkem Blaškem z SPD byl kritizován za to, že pozvánku na sjezd, kde chtěl proti Okamurovi kandidovat, nedostal. Jako důvod uvedl to, že v roce 2020 při doplňovacích volbách do Senátu na Teplicku podpořil kandidáta Trikolóry Zdeňka Peška, nikoliv Bohumila Ježka z SPD.[72] Na sněmu hnutí v dubnu 2024 funkci předsedy hnutí obhájil, když získal 195 hlasů od 216 přítomných delegátů.[73] Funkci předsedy získal volbou na další 3 roky.[74] Zdravice na sjezdu pronesli i bývalí prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman. Miloš Zeman se sněmu zúčastnil osobně , přičemž k hnutí SPD prohlásil: „Nejste extremisté, jste radikální.“[75] Bývalý prezident také vyjádřil přání, aby po sněmovních volbách v roce 2025 byla vláda složena z hnutí ANO a hnutí SPD. Okamurovi také vyčetl nedostatečnou podporu Andreje Babiše v prezidentských volbách v roce 2023.[74][76]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2025 byl z pozice člena hnutí SPD lídrem společné kandidátky SPD, Trikolory, Svobodných a PRO ve Středočeském kraji.[77] Mandát poslance se mu podařilo obhájit, avšak v počtu preferenčních hlasů jej předběhl Jindřich Rajchl.[78][79] Krátce poté požádal soud o opětovné vydání Okamury v případu údajně rasistických plakátů, které hnutí používalo během své kampaně v roce 2024.[80] Zástupci formující se vládní koalice ANO, Motoristů sobě a SPD 29. října 2025 potvrdili, že se stal kandidátem na funkci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, protokolárně třetí nejvyšší ústavní funkce.[81] Poslanci tří daných koaličních subjektů posléze podepsali dodatek koaliční smlouvy, kterým se jej zavázali volit.[82]

Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Dne 5. listopadu 2025 byl zvolen předsedou komory ziskem 107 ze 197 hlasů, když porazil protikandidáta Jana Bartoška z KDU-ČSL.[83][84] Den po svém zvolení nechal Okamura sundat ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Svůj krok ve videu, které zveřejnil na sociálních sítích, okomentoval slovy „Česká republika na prvním místě, držte nám palce“ a přidržoval štafle. Zároveň pro Novinky.cz uvedl, že je svobodná volba poslanců, pokud se budou chtít rozhodnout ukrajinské vlajky vyvěsit z oken svých kanceláří. Hned v ten den vyvěsily poslanecké kluby všech vládních stran v demisi (ODS, STAN, KDU-ČSL, TOP 09) a navíc Piráti, kteří z vlády odešli, ukrajinské vlajky ze svých kanceláří.[85] Okamura naopak na budově ponechal izraelskou vlajku, vyvěšenou na začátku války v Pásmu Gazy.[86][87]

V březnu 2026 odsoudil útoky USA a Izraele na Írán, které označil za porušení Charty OSN a mezinárodního práva.[88] Podle Okamury tyto akce zvyšují riziko destabilizace Blízkého východu, energetické krize a masové migrace do Evropy. Okamura sice odmítl činy íránského režimu, nicméně zdůraznil nutnost diplomatického řešení a dodržování mezinárodního řádu. Mezi koaličními partnery nepanovala v pohledu na konflikt shoda. Premiér Babiš uvedl, že se vláda nebude snažit o jednotný postoj k situaci v Íránu, a Okamurovy výroky označil za rétoriku určenou pro voliče.[89]

Na ideové konferenci hnutí v dubnu 2026 Okamura prohlásil, že zvažuje, že by v příští volbě předsedy SPD na funkci již nekandidoval.[90]

Novoroční projev (2026)

Od začátku ledna 2026 je politiky kritizován za svůj novoroční projev zveřejněný 1. ledna 2026 na Facebooku v době, kdy je předsedou Poslanecké sněmovny. V něm se vyjádřil proti české pomoci Ruskem napadené Ukrajině slovy že „nelze peníze našich občanů rozdávat cizím občanům jen proto, že to chce proválečná propaganda“ a že „pro Západ je fajn, když platíme západním zbrojovkám za málo účinné zbraně, které Rusové rozflákají, ještě než se dostanou na frontu“.

Velvyslanec Ukrajiny v Česku Vasyl Zvaryč označil jeho slova za „nedůstojná a naprosto nepřijatelná“. Radim Fiala (místopředseda SPD) toto postavení velvyslance kritizoval, protože podle něj není jeho role hodnotit vnitřní politiku země, kde působí, ale naopak řekl, že „považuje za citlivé, pokud diplomat veřejně obviní představitelé hostitelské země z šíření cizí propagandy“. Ministr zahraničních věcí Petr Macinka (Motoristé sobě) se vyjádřil, že „nepovažuje za vhodné, aby velvyslanec cizího státu veřejně hodnotil výroky jednoho z nejvyšších ústavních činitelů v České republice“. Poté si pozval ukrajinského velvyslance na ministerstvo zahraničí.[91][92] Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) uvedla, že „od ukrajinského diplomata by čekala větší pokoru, když Česká republika tolik Ukrajině pomáhá”.[93] Sám Tomio Okamura se proti takovým nařčením vyhradil se slovy, že „opozice nemá co řešit“ a v debatě na CNN Prima NEWS Vasyla Zvaryče nařkl z porušení Vídeňské smlouvy. Zároveň také uvedl, že „jeho projev se minimálně poloviny občanům lidí v Česku líbil“.

Okamura byl kritizován i českým prezidentem Petrem Pavlem, podle nějž slova „budí znepokojení“, a opozicí. Vít Rakušan (STAN) označil výroky za „odsouzeníhodné“ a „ostudu celého Česka“ a zároveň kritizoval premiéra Andreje Babiše, že „výměnou za beztrestnost však umožnil instalaci takové politické kreatury, jako je Tomio Okamura, do čela sněmovny“. Zdeněk Hřib řekl, že „Piráti zahájí sběr podpisů potřebných pro projednání jeho odvolání ve sněmovně“.[94][95] Předsedové senátorských klubů ODS a TOP 09, STAN, KDU-ČSL, SEN 21 a Piráti společně vyzvali premiéra Andreje Babiše (ANO), aby se od Okamurova projevu distancoval. Šéf ukrajinského parlamentu Ruslan Stefančuk označil Okamurův projev „názorný příklad nevzdělanosti, manipulace a cynismu“ a dále uvedl, že „se také jistě dozvíme, zda byl Okamura užitečným idiotem, nebo agentem FSB,“.[96] Na konci ledna 2026 Okamurovy výroky odsoudily Ekumenická rada církví a Česká biskupská konference.[97]

Názory a postoje

Okamura je propagátorem systému přímé demokracie, jehož příklady jsou například Švýcarsko či Lichtenštejnsko. Svými kritiky, včetně vnitrostranických oponentů, je přitom obviňován z nedemokratických metod a diktátorského způsobu řízení strany, které zahrnující manipulace s delegátským systémem, ovlivňování podoby navolených kandidátek nebo vylučování nepohodlných členů.[98][72][99]

Trvá také na striktním prosazování českých národních zájmů. Roku 2012 napsal ve svém blogu obhajobu prapůvodní historické myšlenky lidového komunismu a socialismu, tedy společenství rovných lidí, kteří si přímo volí a odvolávají své zástupce. Současně však zdůraznil, že trvá na demokracii, a striktně odmítl stalinismus. Zároveň také řekl, že tyto prapůvodní myšlenky postavené na přímé odpovědnosti volených zástupců byly následně zneužity proti lidem a překrouceny. Také poukázal na pokrytectví některých antikomunistů, kteří byli před rokem 1989 v KSČ. Současnou stranu KSČM označil za demokratický politický subjekt stejně jako jiné parlamentní strany.[100] Také podporoval aktivity iniciativy Holešovská výzva, která od vlády Petra Nečase požadovala podání demise a rovněž protestuje proti ekonomickým názorům bývalého ministra financí Miroslava Kalouska. Okamura na iniciativě oceňoval snahu o zavedení přímé demokracie.[101][102] Své názory dal najevo i při prezidentských volbách 2018. Svůj hlas odevzdal ve prospěch Miloše Zemana.[103]

Označil Zelenou dohodu pro Evropu (European Green Deal), soubor politických iniciativ Evropské komise, která počítá například se zákazem prodeje nových benzinových a dieselových aut od roku 2035, za „šílený neomarxistický plán.“[104][105]

BERJAYA
V červenci 2015 se účastnil protestního venčení psů v teplickém Šanovském parku, které bylo namířené proti arabským hostům místních lázní[106]

Okamura dále prosazuje zákaz propagace a šíření islámu v České republice.[107] Islám podle Okamury není náboženství, ale „nenávistná ideologie“,[107] kterou přirovnává k „hitlerovskému nacismu“. Okamura je odpůrcem uprchlických kvót, které navrhla Evropská komise, a kritizuje údajný „diktát Evropské unie“. Podle Okamury si ani Sovětský svaz nedovolil určovat českou imigrační politiku.[108]

Podle Okamury jsou Japonci kulturně i vzhledově velmi homogenní národ, který je nedůvěřivý a xenofobní vůči cizincům.[8]

Během televizní debaty upozornil na oficiální statistiku Eurostatu týkající se odlivu kapitálu z Česka,[109] která uvádí, že mezi léty 2010 až 2016 odteklo z ČR do zahraničí na dividendách 7,6 procenta HDP, tedy 2252 miliard korun, zatímco dotace z EU činily 1,9 procenta HDP, neboli 563 miliard korun.[110][109] V projevu na shromáždění prohlásil, že „Naše členství je výhodné pro západní státy, pro které jsme se stali ekonomickou kolonií“. Podle Okamury čeští dělníci „vydělávají na vysoké platy a důchody na západě“ a Česko výměnou za to dostává „odpad, méně jakostní potraviny a další aušusové zboží“.[111]

V souvislosti s vraždou saúdského novináře Džamála Chášakdžího na saúdském konzulátu v Istanbulu vyzval k zastavení vývozu českých zbraní do Saúdské Arábie a k uvalení sankcí proti režimu. Podle Okamury „nejen pro jednotlivý zločin saúdskoarabské vlády, ale z důvodu dlouhodobé podpory terorismu, pro státem dlouhodobě organizované a prokázané případy mučení, pro bestiální případy vraždění, pro nedodržování lidských práv.“[112]

Okamura je proti přístupovým rozhovorům Turecka s EU. Stále více autoritářské Turecko, které provádí rozsáhlé politické čistky, svým členstvím v NATO podle Okamury zpochybňuje úlohu NATO jako obránce demokracie. Události v Turecku považuje za důkaz, že demokracie v islámském světě není možná.[113] Okamura kritizoval tureckou okupaci Severního Kypru a řekl, že mu vadí, když členský stát NATO okupuje Severní Kypr „a NATO k tomu mlčí“.[114] V říjnu roku 2019 odsoudil tureckou invazi do Sýrie, která byla namířena proti Kurdům na území Rojavy, a prohlásil, že „Je třeba dát jasně najevo, že se nebojíme vydírání prezidenta Erdogana vůči evropským zemím.“[115] Odmítl také jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova na Srbsku v roce 2008.[116]

Je stoupencem Izraele a podpořil rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa uznat Jeruzalém za izraelské hlavní město, přestože východní Jeruzalém, který byl Izraelem nelegálně anektován po vojenské okupaci v roce 1967, považuje za své hlavní město Stát Palestina.[117] Okamura to komentoval slovy: „Doufám, že se připojí hned i Česká republika – máme konečně šanci následovat USA ve správné věci.“[118] Okamura se vyjádřil kriticky k palestinské vládě, ale přesto podpořil právo Palestinců na sebeurčení.[116] Kritizoval ministra zahraničí Petříčka, ministra kultury Zaorálka a bývalého ministra zahraničí Schwarzenberga za jejich společné prohlášení z 23. května 2020, ve kterém odsoudili plánovanou izraelskou anexi židovských osad, které Izrael od roku 1967 vybudoval na Západním břehu Jordánu. Podle Okamury SPD „podporuje pozici prezidenta, která vychází z tradičně nadstandardních vztahů mezi ČR a Izraelem, jenž je nárazníkem proti islámskému radikalismu.“[119]

Systém přímé demokracie ve Švýcarsku s možností odvolatelnosti politiků v referendu označil za dobrý způsob jak bojovat proti politické korupci.[116] Požaduje, aby se po vzoru Polska a Řecka začaly vymáhat reparace z Německa za škody způsobené německou okupací během druhé světové války, a obvinil českou vládu, že pouze „servilně mlčí“.[120]

Stejně jako celá SPD se postavil proti sňatkům stejnopohlavních párů a proti adopci dětí těmito páry.[121] V roce 2021 uvedl, že by radši skočil z okna, než aby vyrůstal u stejnopohlavního páru.[122]

Při diskuzi o ratifikaci Istanbulské úmluvy označil tento dokument za „totalitní zrůdnost“.[123]

Před sněmovními volbami v roce 2025 podal podnět ke zrušení TOP 09 a hnutí STAN v návaznosti na výslechy obviněných v Kauze Dozimetr.[124]

Kritika a kontroverze

V roce 2011 Okamura napsal článek, ve kterém hájil Ladislava Bátoru, který kandidoval za Národní stranu a Vlastimila Pechance, který byl odsouzen za rasově motivovanou vraždu.[125] Kvůli jeho radikálním myšlenkám ho kritizovala i senátorka Eliška Wagnerová.[126] Její kritiku podpořil děkan Filozofické fakulty UK Michal Stehlík.[127] Další kritiku přidal novinář a spisovatel Karel Hvížďala.[128]

Kvůli projevům a postojům ho v roce 2012 někteří tehdejší novináři – Petr Holec (Reflex) nebo David Klimeš (Euro) nazvali populistou.[129][130][131] To, že by byl populistou, však Okamura sám odmítl, přičemž své návrhy sepsal do několika knih včetně konkrétních konceptů.[132] Za populistu ho označil i politický analytik Hospodářských novin Jindřich Šídlo.[133]

V listopadu 2012 Okamura na svém blogu označil komunismus za nejdemokratičtější systém, jaký svět poznal. Uvedl, že „Ve smyslu komun, které například budovali komunardi v revoluční Paříži v 19. století“, ale myšlenky komunismu byly podle Okamury zneužity k získání moci a k teroru.[134] Za to byl kritizován předsedou České strany sociálně demokratické Bohuslavem Sobotkou.[135]

Média také v roce 2012 upozorňovala, že nejsou jasné Okamurovy zdroje příjmů. Např. vlastnil automobil Aston Martin, který vypovídal o vysoce nadprůměrných příjmech, jež však nebylo možno z veřejně dostupných zdrojů ověřit. V obchodním rejstříku u jeho firem chyběly zákonem vyžadované účetní závěrky. Když byl s těmito nedostatky konfrontován Reportéry ČT, některé z chybějících dokumentů doplnil.[136] Později v roce 2017 jako nově zvolený poslanec pochybil v daňovém přiznání, kdy neuvedl příjmy z prodeje bytu za 10 milionů a chyběly také informace o bankovním úvěru za skoro pět milionů.[137]

Tomio Okamura k řadě médií se dlouhodobě vyhrotily a opakovaně je obviňoval, že o něm píší lži. Hospodářské noviny v září 2013 informovaly, že na sociálních sítích zveřejňoval e-mailové adresy novinářů, kteří se nevyjadřovali lichotivě k jeho tehdejší straně Úsvit, a vyzýval své příznivce, aby jim napsali svůj názor. Ti pak často zahltili novináře vulgaritami a výhrůžkami.[138]

Podle webu Seznam Zprávy měl Okamura na začátku roku 2026 nesrovnalosti v majetkovém přiznání.[139]

Spor o inkluzi

Projekt Faktus v únoru 2016 napsal Okamurovi dopis, ve kterém ho konfrontoval s jeho výroky na téma inkluze na školách. Tomio Okamura se tehdy vyjádřil zcela proti inkluzi. Začleňování dalších dětí do běžných tříd označil za chybu, jež všude, kde se zavádí, pouze snižuje úroveň vzdělání běžných žáků a dětem, které vyžadují individuální přístup, se nedostane dostatečné péče.[140] Rok před těmito výroky přitom Tomio Okamura hlasoval v parlamentu zcela opačně, tedy aby se další děti zapojily do běžného vzdělávání a inkluze pokračovala.[141] Faktus ve svém dopise Okamuru upozorňoval, že inkluze v českém školství probíhá již více než 10 let a počet dětí, jimž bylo diagnostikováno lehké mentální postižení v letech 2010–2014 se snížil o 40 %. Na příkladech z Finska a Kanady dále dokazoval, že přestože je v těchto zemích vysoká míra inkluze (ve Finsku pouze 1 % dětí mimo běžné vzdělávání), jejich žáci se umisťují na nejvyšších příčkách v mezinárodních srovnávacích testech PISA.[142] Na dopis Tomio Okamura reagoval prostřednictvím výkonného tajemníka SPD Staníka, který napsal, že nechápe, proč Faktus vůbec předsedovi hnutí píše, když jeho výroky nemají vyvolávat nenávist a Okamura si pouze dovoluje říkat pravdu.[143]

Romský koncentrační tábor v Letech

U příležitosti uctění památky obětí romského holokaustu v červenci 2014 poskytl Tomio Okamura rozhovor internetovému deníku Parlamentní listy, v němž označil tvrzení o koncentračním táboře Lety za lživý mýtus. Podle jeho názoru šlo o pracovní tábor pro osoby vyhýbající se práci. Odmítl, že by internované osoby byly v táboře kvůli své etnické příslušnosti a lidé, kteří v táboře zemřeli na následky epidemie tyfu, byli oběti holokaustu. Opačné tvrzení pak označil za „urážku skutečných obětí holokaustu, ať už Židů, nebo Romů“.[144]

Mluvčí prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček podotkl, že pokud by skutečně šlo o pracovní tábor, jak tvrdil Okamura, nebylo by možné, aby internovaní vězni skončili v Osvětimi. Na prohlášení reagovali také další politici. Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek nepřímo označil Okamuru za popírače genocidy. Ministryně práce a sociálních věcí v reakci upozornila na existenci dětského hromadného hrobu na hřbitově v Mirovicích. Ke kritice Okamurových výroků se přidali politici napříč politickým spektrem.[145] V roce 2019 obdržel od Českého klubu skeptiků Sisyfos zlatý Bludný balvan v kategorii družstev (spolu s Andrejem Babišem, Věrou Adámkovou).

Výroky ve sněmovně

V březnu 2022 kritizoval předsedkyni poslanecké sněmovny Markétu Pekarovou Adamovou (TOP09) za to, že jezdila s přidělenou ochrankou v BMW. Podle něj šlo o zbytečný luxus. Poté co se Okamura stal nástupcem Pekarové ve třetí vládě Andreje Babiše, tak sám začal jezdil v BMW, které Pekarová užívala.[146][147] Poté co byl nařčen, že si sám užívá luxusu, za který Pekarovou kritizoval se Okamura ohradil, že jde o „ojeté staré BMW“ po jeho předchůdkyni Markétě Pekarové Adamové. BMW však užíval již předchůdce Pekarové Adamové, Radek Vondráček (ANO).[148]

V květnu 2024 označil prvního místopředsedu KDU-ČSL a místopředsedu Poslanecké sněmovny Jana Bartoška za novodobého Hitlera. Ten uvedl, že zvažuje, že vůči Okamurovi zahájí právní kroky, nebo se obrátí na mandátový a imunitní výbor.[149][150] Výbor následně uložil Tomiu Okamurovi pokutu 20 tisíc korun, proti které se dotčený odvolá k plénu poslanecké sněmovny.[151]

Soudní spory

Žaloba na ochranu osobnosti

V roce 2012 zažaloval Barboru Tachecí kvůli údajné pomluvě, když se podle ní snažil najít „konečné řešení cikánské otázky“.[152] Soud však žalobu 11. června 2012 zamítl.[153]

Spor s Reflexem o přezdívku Pitomio

V roce 2013 byl týdeníkem Reflex opakovaně označen jako Pitomio Okamura, za což Okamura Reflex zažaloval. Týdeník Reflex přezdívku použil před prezidentskou volbou v roce 2012, kdy zobrazil Tomia Okamuru na titulní straně čísla 45/2012 jako klauna s titulkem „Pitomio“. Důvodem označení byl Okamurův populistický program.[154] Reflex též například 2. ledna 2013 vydal článek Markéty Lukáškové, kde jej nazval „japonským broukem Pytlíkem“ i Pitomiem.[155] V roce 2017 pražský vrchní soud rozhodl, že použití tohoto označení je přípustné, pokud se týká kritiky názorů Tomia Okamury.[156] Proti rozsudku podal Tomio Okamura dovolání, které v květnu 2018 Nejvyšší soud částečně odmítl a částečně zamítl.[157][158] V červenci 2018 podal proti rozsudku ústavní stížnost.[159] V březnu 2020 se Ústavní soud zastal Okamury a spor tak vrátil k projednání Městskému soudu.[160] Městský soud znovu rozhodoval v červnu 2020 a žalobu zamítl. Okamura se odvolal. V květnu 2021 Vrchní soud následně zrušil rozsudek Městského soudu a stanovil, že Reflex se musí Okamurovi omluvit. Proti rozhodnutí Vrchního soudu podalo vydavatelství Reflex dovolání k Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud se následně přiklonil na stranu Městského soudu, tedy že se Reflex se omlouvat nemusí. Okamura proti rozhodnutí Nejvyššího soudu podal ústavní stížnost. V červnu 2024 Ústavní soud tuto stížnost odmítl s uvedením, že ačkoliv může být označení hanlivé a urážlivé, karikatura nebo parodie na jméno politika není sama o sobě zakázaná ve veřejné debatě.[161][162]

Spor s Ornelou Koktovou a Monikou Štikovou

V roce 2015 vyhrál spor s Monikou Štikovou a Ornellou Koktovou. Obě žaloval proto, že uvedly, že měl vztah s Ornellou Koktovou. Soud nerozhodoval ve věci samé, ale vzhledem k nedostavení se žalovaných vydal rozsudek ve prospěch Tomia Okamury z procesních důvodů.[163] Ornela Koktová se proti rozsudku odvolala, případ je tedy stále v řešení.[kdy?][164] Původní rozsudek kritizoval bývalý premiér Jiří Paroubek.[165][zdroj?]

Zrušení Transparency International

V roce 2013 Okamura podal žalobu a také trestní oznámení na pobočku mezinárodní neziskové organizace Transparency International.[166] Obvinil ji z trestné činnosti a z nelegitimního fungování. Podle něj mělo jít o organizaci, která „parazituje na veřejných penězích“ a není „tak transparentní, jak si hraje“. Okamura dokonce usiloval i o zrušení celé organizace jako obecně prospěšné společnosti.[167] Městský soud v Praze dne 26. března 2015 zamítl v celém rozsahu Okamurovu žalobu na zrušení Transparency International – Česká republika, o.p.s. („TI“).[168] Dle vyjádření soudu nebyl Okamura vůbec oprávněn takový krok požadovat.[169] Vzhledem k prvotnímu neuhrazení nákladů soudního sporu následně čelil exekuci,[170] částku však posléze uhradil a exekuční řízení bylo zastaveno.[171]

Nepravdivé výroky

Ústav nezávislé žurnalistiky jej zažaloval poté, co označil stránku hlidacipes.org za „podvodný web“ a za „spojený s penězi George Sorose“. V srpnu 2019 pražský vrchní soud rozhodl, že se Okamura musí Ústavu nezávislé žurnalistiky omluvit.[172] Okamura sdělil že s rozsudkem nesouhlasí a za své výroky se neomluvil, proto na něj Ústav nezávislé žurnalistiky podal exekuci.[173][174][175]

V prosinci 2018 na něj podali poslanci Evropského parlamentu Pavel Svoboda a Tomáš Zdechovský žalobu na ochranu osobnosti, protože v roce 2017 tvrdil na sociálních sítích, že oba poslanci měli hlasovat pro uvalení sankcí na Česko kvůli nepřijímání migrantů. Obvodní soud pro Prahu 1 shledal ve svém rozsudku z února roku 2021 Okamurovy výroky nepravdivými a nařídil mu, aby se oběma poslancům veřejně omluvil.[176][177] Rozsudek pak v dubnu roku 2022 potvrdil i Městský soud v Praze.[178]

Trestní stíhání

V únoru 2025 policie zahájila trestní stíhání Tomia Okamury a jeho hnutí SPD kvůli kontroverzním volebním plakátům během krajských a senátních voleb 2024.[179] Na plakátech byl vyobrazen muž tmavé pleti se zkrvaveným nožem a v zakrvácené košili a nápisem „Nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší ‚chirurgové‘ z dovozu“.[180] Důvodem bylo podezření z podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo omezování jejich práv a svobod, protože plakáty použitév předvolební kampani měly rasistický či xenofobní podtext.[179] V létě 2025 policie dokončila vyšetřování a předložila státnímu zástupci spis s návrhem na obžalobu. Podle vyšetřovatelů Okamura spolu s SPD podněcoval nenávist na základě obsahu plakátů.[181] Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 podalo obžalobu na Tomia Okamuru i jeho hnutí SPD za trestný čin podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, za které Okamurovi hrozí půlroční až tříletý trest vězení.[182] Protože Okamura v době policejní žádosti znovu usedl jako poslanec (mající imunitu), Poslanecká sněmovna ho 12. února 2025 většinou hlasů vydala k trestnímu stíhání.[183][184] Pro vydání hlasovalo 81 poslanců, proti bylo 62.[185] Okamura stíhání opakovaně označil za politicky motivované a za snahu ho umlčet.[186] V 24. února 2025 proti svému trestnímu stíhání podal stížnost.[187] V říjnu 2025 by Okamura znovu zvolen poslancem ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2025, získal tím novou politickou imunitu. Soud proto znovu požádal novou Sněmovnu o vydání Okamury k trestnímu stíhání.[188][189] Mandátový a imunitní výbor dne 17. února 2026 doporučil nevydat Okamuru ani také trestně stíhaného premiéra Andreje Babiše k trestnímu stíhání.[190] Předsedkyně mandátového a imunitního výboru Helena Válková (ANO) toto rozhodnutí okomentovala: „Nemám důvěru, že se s tím soudy vypořádají tak, aby to bylo v souladu s trestním řádem.“[191] Poslanecká sněmovna následně 5. března 2026 odhlasovala, že Tomio Okamura ani premiér Andrej Babiš nebudou vydáni k trestnímu stíhání.[192] Hnutí SPD uložil soud dne 3. června 2026 peněžitý trest ve výši tří milionů korun.[193]

Osobní život

BERJAYA
Dům Okamura na Břevnově byl postaven podle návrhu švýcarského architekta Christiana Kereze

Má dva bratry. Starší z nich Hayato Okamura (* 1966 Praha) je politikem, který do KDU-ČSL vstoupil roku 2015 a o 6 let později byl zvolen poslancem. Před tím pracoval jako tlumočník a překladatel.[194] Mladší bratr Osamu Okamura (* 1973 Tokio) je architekt a vysokoškolský pedagog.[195] Ve volbách do Evropského parlamentu 2024 figuroval na 6. místě kandidátky Zelených.[196]

Je křtěný římský katolík a v mládí spolu se svými dvěma bratry ministroval. Jeho matka byla hluboce věřící křesťanka.[194]

V roce 1993 se oženil s Japonskou Mie Okamurovou, která se s ním přestěhovala do Čech. O rok později se jim narodil syn Ruy. Manželé se po 7 letech rozvedli.[197] Od roku 2005 udržoval vztah s o devět let mladší Evou Netolickou.[198] V letech 2011–2016 byla jeho přítelkyní o 19 let mladší studentka Monika Talašová.[199] V červenci 2017 o sobě prohlásil, že je nezadaný a politice se hodlá věnovat i na úkor osobního života.[200]

V roce 2021 byla v pražském Břevnově dostavěna jeho netradiční vila, přezdívaná Takešiho hrad.[201]

Dílo

  • 2010 – Český sen (nakladatelství Fragment)
  • 2011 – Umění vládnout (nakladatelství Fragment)
  • 2012 – Umění žít (nakladatelství Fragment)
  • 2013 – Umění přímé demokracie (nakladatelství Fragment)
  • 2013 – Velká japonská kuchařka (spoluautorka Mie Krejčíková Okamurová, nakladatelství Fragment)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Rejstřík politických stran a politických hnutí, Historie hnutí Svoboda a přímá demokracie [online]. Ministerstvo vnitra ČR, 2015 [cit. 2015-10-10]. Dostupné online.
  2. ↑ OKAMURA, Hayato Josef; OKAMURA, Tomio. Druhý Okamura ve sněmovně?. Praha: LIDOVÉ NOVINY, 2017. Dostupné online.
  3. ↑ Czech lower house elects far-right party leader as speaker. Reuters [online]. 2025-11-05 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  4. ↑ Další Okamura chce do sněmovny. Tomio je na hraně krajní pravice, kritizuje bratra Hayato [online]. Český rozhlas, 2017-04-03 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  5. ↑ ROSA, Tomáš. Reakce na Okamuru ve světě: Českou sněmovnu vede ultrapravičák proti Ukrajině. Denik.cz [online]. 2025-11-06 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  6. ↑ Okamura je vůdčí dezinformátor o EU, ukázal výzkum, na kterém se podílí IKSŽ [online]. Institut komunikačních studií a žurnalistiky, 2023-10-05 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  7. 1 2 OKAMURA, Tomio. Online rozhovor s Tomiem Okamurou [online]. Tn.cz, 2012-11-30 [cit. 2012-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-27. Také dostupné.
  8. 1 2 V děcáku jsem snil o Rockym, vzpomíná podnikatel Tomio Okamura. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2009-11-25 [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  9. ↑ HUDEC, Ondřej. Bratr Tomia Okamury odhalil bolestivé detaily z mládí. Maminka onemocněla a skončili jsme v dětském domově, vzpomíná Osamu. extra.cz [online]. Burda Media, 2024-06-05 [cit. 2025-07-01]. Dostupné online.
  10. ↑ Nemám žádné starosti a každý den dobrou náladu. Domažlický deník. 2011-04-17. Dostupné online [cit. 2017-12-09].
  11. ↑ PŠENIČKA, Jiří. Tomio byl pro nás sympatický grázl. Všechno znal a všechno uměl, vzpomínají kamarádi ze skauta. Aktuálně.cz [online]. 2018-05-07 [cit. 2018-05-07]. Dostupné online.
  12. ↑ PERKNEROVÁ, Kateřina. Jako popelář jsem si na brigádě vydělal slušné peníze, říká Tomio Okamura. Deník.cz. 2025-06-20. Dostupné online [cit. 2025-06-26].
  13. ↑ ODSTRČILÍK, Marek; DAVID, Lorenc. V děcáku jsem snil o Rockym, vzpomíná podnikatel Tomio Okamura. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2009-11-25 [cit. 2025-07-09]. Dostupné online.
  14. ↑ -pes-. Outsider z Takašimadairy. Jak Tomio Okamura vysvětluje sám sebe japonským médiím. HlídacíPes.org [online]. Ústav nezávislé žurnalistiky, 2019-06-30 [cit. 2025-07-09]. Dostupné online.
  15. ↑ KNAPOVÁ, Adéla. Tomio Okamura: Nepřítel imigrantů i ublížený přistěhovalec, playboy i ochránce slušných lidí. Reflex.cz [online]. CZECH NEWS CENTER, 2017-11-02 [cit. 2025-07-09]. Dostupné online.
  16. ↑ SYROVÁTKA, Tomáš. Tomio Okamura na začátku kariéry podnikal s lidmi napojenými na mafii. iDNES.cz [online]. 2012-11-29 [cit. 2012-11-29]. Dostupné online.
  17. ↑ CK Fischer se rozešla s asociací kvůli chování Okamury [online]. iDNES.cz, 2009-08-18 [cit. 2022-01-13]. Dostupné online.
  18. ↑ Ostrý investor Okamura udělal banální chybu. Byznys s plyšáky se zadrhl | Byznys. Lidovky.cz [online]. 2010-06-08 [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  19. ↑ Originalita, nebo úchylka? Cestující plyšáci nejsou pro srandu králíkům | Byznys. Lidovky.cz [online]. 2010-03-10 [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  20. ↑ Umrtvená cestovní kancelář pro plyšáky chystá restart. E15.cz [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  21. ↑ RED. Okamurův „hřích z mládí“. V bizarní firmě krmil plyšová zvířátka - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2018-04-24 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online.
  22. ↑ KURZY.CZ. Toy traveling s.r.o. v likvidaci - Sbírka listin | Kurzy.cz. rejstrik-firem.kurzy.cz [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online.
  23. ↑ Veřejný rejstřík a Sbírka listin - Ministerstvo spravedlnosti České republiky. or.justice.cz [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online.
  24. ↑ AUST, Ondřej. Tomio Okamura bude na TV Barrandov moderovat večerní debatu Dobrý večer, Česko!. Médiář [online]. 2012-01-10 [cit. 2025-11-08]. Dostupné online.
  25. ↑ ČTK, Jana Záhorková. Okamura opustil TV Barrandov, ta považuje jeho chování za nekorektní. iDNES.cz [online]. 2012-01-25 [cit. 2025-11-08]. Dostupné online.
  26. ↑ -mav-. Dobrý večer, Česko! zatím nenabralo dech. MediaGuru [online]. 2012-02-22 [cit. 2025-11-08]. Dostupné online.
  27. ↑ ČT24. Majetkové poměry možného prezidenta Tomia Okamury. ČT24 [online]. Česká televize, 2012-02-21 [cit. 2012-11-29]. Dostupné online.
  28. ↑ Obchodní rejstřík – Tomio Okamura [online]. penize.cz, 2012-11-28 [cit. 2012-11-29]. Dostupné online.
  29. ↑ Výsledky hlasování. Obvod: 80 – Zlín [online]. volby.cz, 2012-10-20 [cit. 2012-10-20]. Dostupné online.
  30. ↑ Seznam 28 senátorů, kteří žalují Klause za velezradu. Podívejte se | Domov. Lidovky.cz [online]. 2013-02-28 [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  31. ↑ Senát Parlamentu ČR: 4. schůze, 88. hlasování, 31.01.2013
  32. ↑ Senát Parlamentu ČR: 6. schůze, 6. hlasování, 20.03.2013, 22. 3. 2013, senat.cz
  33. ↑ Senát Parlamentu ČR: 9. schůze, 5. hlasování, 02.05.2013, senat.cz, 5. 5. 2013
  34. ↑ Víc peněz hasičům? Zdraží povinné ručení, zní z pojišťoven. TÝDEN.cz [online]. 2013-05-02 [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  35. ↑ Okamura už není senátorem. Novinky.cz [online]. 2013-10-30 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  36. ↑ JIŘIČKA, Jan. Česko zná všechny kandidáty na prezidenta. Jakl a Švejnar neprošli. iDNES.cz [online]. 2012-11-06 [cit. 2012-11-13]. Dostupné online.
  37. ↑ Rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny [online]. Praha: Ministerstvo vnitra, 2012-11-23 [cit. 2012-11-23]. Dostupné online.
  38. ↑ GOLIS, Ondřej. Okamura jde kvůli vyřazení z volby k soudu, zastupovat ho bude Samková. Lidovky.cz [online]. 2012-11-26 [cit. 2012-11-26]. Dostupné online.
  39. ↑ KODĚRA, Petr. Bobošíková má cestu na Hrad volnou, Okamura a Dlouhý zvažují stížnost k Ústavnímu soudu. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2013-01-11 [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  40. ↑ Okamura mluví o svém vyškrtnutí z voleb jako o spiknutí. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  41. ↑ PEK. Dlouhý vzdal boj o Hrad. Okamura chce jít k Ústavnímu soudu. Stát lže, tvrdí. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2012-12-17 [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  42. ↑ Dokument: Stížnost Tomia Okamury k Ústavnímu soudu. Aktuálně.cz [online]. 2012-12-27 [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  43. ↑ Usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 27/12, [cit. 2022-02-03]. Dostupné online.
  44. ↑ JUM. Okamura prezidentem nebude. Češi mohou volit už za týden, rozhodli ústavní soudci. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2013-01-04 [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  45. ↑ JUM. Neúspěšný Okamura: Nikdo nezkontroloval, že jsem nezískal 50 tisíc podpisů. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2013-01-04 [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  46. ↑ Nález Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 27/12, [cit. 2022-02-03]. Dostupné online.
  47. ↑ JURKOVÁ, Marcela. Ústavní soud zamítl stížnost Okamury, ale nařídil lépe kontrolovat podpisy. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2013-01-10 [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  48. ↑ Okamura: Soud rozhodl lživě, má práva byla poškozena | Domov. Lidovky.cz [online]. 2013-01-10 [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  49. ↑ Hnutí Úsvit. Hnutí Úsvit [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  50. ↑ Změna - Blog iDNES.cz. iDNES.cz [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  51. ↑ Proč chtít skutečnou demokracii - Blog iDNES.cz. iDNES.cz [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  52. ↑ Okamurův Úsvit začal sbírat podpisy pro registraci. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  53. ↑ Poslanec TOP 09 Roztočil odchází od Okamury, nedohodli se. iDNES.cz [online]. 2013-06-18 [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  54. ↑ Okamura přišel o svého ekonomického guru Kohouta. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  55. ↑ Seznam politických stran a hnutí, Historie hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury [online]. Ministerstvo vnitra ČR [cit. 2014-04-01]. Dostupné online.
  56. ↑ Okamura se postaví Kalouskovi. Bártovu kandidaturu zatím nepotvrdil [online]. iDNES.cz, 2013-09-06 [cit. 2013-09-06]. Dostupné online.
  57. ↑ Kalouska ani Okamuru poslanci místopředsedou Sněmovny nezvolili. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-11-27 [cit. 2013-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-27.
  58. ↑ Gazdík ani Okamura. Sněmovna stále nemá místopředsedu. Aktuálně.cz. 2013-12-04. Dostupné online [cit. 2017-12-09].
  59. ↑ Hnutí Úsvit. hnutiusvit.cz [online]. [cit. 2025-07-01]. Dostupné online.
  60. ↑ Černoch (Úsvit): Tomio Okamura neměl jednat jako politický podnikatel. Musí to zaplatit. parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 2025-07-01]. Dostupné online.
  61. ↑ Úsvit zrušil smlouvy na propagaci Okamury, jde řádově o miliony korun. Český rozhlas [online]. 2015-03-31 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  62. ↑ Okamuru vyloučili z klubu Úsvitu, hnutí po něm žádá zpět 760 tisíc. iDNES.cz [online]. 2015-03-24 [cit. 2015-03-24]. Dostupné online.
  63. ↑ Okamura dal Úsvitu definitivní sbohem. Novinky.cz [online]. Borgis, 2015-05-05 [cit. 2015-05-05]. Dostupné online.
  64. ↑ ČTK. Pro Okamurovu SPD bude úspěchem výsledek nad 10 procent. ČeskéNoviny.cz [online]. 2017-07-20 [cit. 2017-07-21]. Dostupné online.
  65. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017, Jmenné seznamy, Kraj: Středočeský kraj, Strana: Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD), Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2017 [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.
  66. ↑ ČTK; bbb. Poslanci zvolili místopředsedy sněmovny, Fiala neuspěl ani v druhém kole. Hlavatý se vzdal mandátu. iHNed.cz [online]. 2017-11-24 [cit. 2017-11-25]. Dostupné online.
  67. ↑ Tomio Okamura na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (v jejím 8. volebním období) [cit. 2025-11-08]
  68. ↑ ŠVIHEL, Petr; ČTK. Okamura obhájil funkci šéfa SPD. V projevu se přirovnal k Čapkovi, Zeman nedorazil. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2018-07-14 [cit. 2018-07-16]. Dostupné online.
  69. ↑ Seznam lídrů – Volby do PS 2021 [online]. SPD [cit. 2021-07-15]. Dostupné online.
  70. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 8.10. – 9.10.2021, Jmenné seznamy, Kraj: Moravskoslezský kraj, Strana: Svoboda a přímá demokracie (SPD), Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2021 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
  71. ↑ Okamura obhájil post předsedy SPD. Od spolustraníků získal 84 hlasů z 85 možných. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-12-04 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online.
  72. 1 2 STRNADOVÁ, Tereza. Blaško chtěl kandidovat na šéfa SPD, na sjezd ho nepozvali. Pro Okamuru neexistuji, říká europoslanec. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2021-12-13 [cit. 2021-12-22]. Dostupné online.
  73. ↑ ČTK. Tomio Okamura obhájil post předsedy SPD. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2024-04-13]. Dostupné online.
  74. 1 2 VANÍČKOVÁ, Kateřina. Šéfem SPD bude dál Okamura. Vládní strany se bojí občanů, řekl sněmu Zeman. iDNES.cz [online]. 2024-04-13 [cit. 2025-11-08]. Dostupné online.
  75. ↑ Nejste extremisté, jste radikální, řekl Zeman na konferenci SPD. Idnes.cz [online]. 2024-04-13 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  76. ↑ Tomio Okamura obhájil post předsedy SPD. ČTK, ČT24 [online]. [cit. 2025-11-08]. Dostupné online.
  77. ↑ Šéf SPD Okamura bude do Sněmovny kandidovat v čele středočeské kandidátky. Seznam Zprávy [online]. 2025-05-16 [cit. 2025-05-16]. Dostupné online.
  78. ↑ JANOUŠ, Matěj Svěrák, Václav. Volby 2025: Není to superúspěch, připustil zklamaný Okamura. Pojede jednat s Babišem. iDNES.cz [online]. 2025-10-04 [cit. 2025-10-04]. Dostupné online.
  79. ↑ Potupa pro Okamuru: Rajchl má víc preferenčních hlasů - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2025-10-05 [cit. 2025-10-05]. Dostupné online.
  80. ↑ Soud požádal novou Sněmovnu o vydání Okamury k trestnímu stíhání. www.novinky.cz [online]. 2025-10-07 [cit. 2025-10-07]. Dostupné online.
  81. ↑ ANO, SPD a Motoristé se shodli na programu, Okamuru navrhují na šéfa Sněmovny. www.seznamzpravy.cz [online]. 2025-10-29 [cit. 2025-10-29]. Dostupné online.
  82. ↑ Okamura v čele sněmovny. Poslanci nové koalice kvůli němu podepíší závazek. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-10-30]. Dostupné online.
  83. ↑ ON-LINE: Okamuru zvolili šéfem Sněmovny. www.novinky.cz [online]. 2025-11-05 [cit. 2025-11-05]. Dostupné online.
  84. ↑ BLAŽKOVÁ, Magdaléna. Okamura byl zvolen předsedou Sněmovny: Jaké bude mít pravomoce, plat či výhody. Deník.cz [online]. 2025-11-05 [cit. 2025-11-08]. Dostupné online.
  85. ↑ Osobně držel štafle. Okamura nechal sundat ukrajinskou vlajku z budovy Sněmovny - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2025-11-06 [cit. 2026-01-03]. Dostupné online.
  86. ↑ Tomio Okamura nechal ze Sněmovny sundat ukrajinskou vlajku. Visela tam od začátku války. Český rozhlas [online]. 2025-11-06. Dostupné online.
  87. ↑ POSPÍŠILOVÁ, Eva; VACHTL, Jiří. První krok ve funkci. Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Sněmovny. iDNES.cz [online]. 2025-11-06 [cit. 2025-11-08]. Dostupné online.
  88. ↑ KUŽELOVÁ, Marie. Nečekané "koalice": Piráti si u Íránu notují s SPD. Novinky.cz [online]. 2026-03-02. Dostupné online.
  89. ↑ KŘOVÁK, Jan. Okamura má na válku v Íránu jiný názor než Babiš s Macinkou. Mluví na své voliče, říká premiér. Echo 24 [online]. 2026-03-02. Dostupné online.
  90. ↑ Okamura mluví o svém konci, v SPD hledají jeho nástupce. A zmiňují Motoristy. Seznam Zprávy [online]. 2026-06-17 [cit. 2026-06-17]. Dostupné online.
  91. ↑ ČT24, ČTK. Macinka si pozve ukrajinského velvyslance. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2026-01-04]. Dostupné online.
  92. ↑ NÁDVORNÍK, Petr. Macinka se sešel s ukrajinským velvyslancem. Měl ho pokárat za kritiku Okamury. Novinky.cz [online]. 2026-01-05 [cit. 2026-02-17]. Dostupné online.
  93. ↑ Za svým projevem si stojím, řekl Okamura. Macinka si pozve ukrajinského velvyslance. iDNES.cz [online]. 2026-01-04 [cit. 2026-01-04]. Dostupné online.
  94. ↑ KUBÁLKOVÁ, ČTK, ČT24, Eliška Záleská, Pavla. Opozice chce v reakci na Okamurovy výroky vyvolat hlasování o jeho odvolání. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2026-01-03]. Dostupné online.
  95. ↑ ‚Česká politika je věcí českých občanů.‘ Podle Macinky není velvyslancova kritika Okamury vhodná. iROZHLAS [online]. 2026-01-02 [cit. 2026-01-03]. Dostupné online.
  96. ↑ Šéf ukrajinských poslanců se opřel do Okamury. Je příkladem nevzdělanosti, řekl - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2026-01-02 [cit. 2026-01-04]. Dostupné online.
  97. ↑ ČTK. Zavádějící a nebezpečné, odsoudily církve Okamurovy výroky. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2026-01-29]. Dostupné online.
  98. ↑ DVTV. Vyloučený z SPD: Lidé jsou zastrašováni a vyhazováni na dlažbu, Okamura šíří nenávist. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2021-04-14 [cit. 2021-12-22]. Dostupné online.
  99. ↑ Vyloučený člen SPD: Stranu fakticky řídí kmotr Hrdlička –. neovlivni.cz [online]. [cit. 2021-12-22]. Dostupné online.
  100. ↑ OKAMURA, Tomio. Zase tu běhá strašák komunismu [online]. okamura.blog.idnes.cz, 2012-11-20 [cit. 2012-11-21]. Dostupné online.
  101. ↑ |. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  102. ↑ Bárta, Okamura a Holešovská výzva řešili svržení vlády a volbu poslanců. iDNES.cz [online]. 2012-12-27 [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  103. ↑ Volby prezidenta 2018 – online a výsledky druhého kola – E15.cz. Zprávy E15.cz. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-26.
  104. ↑ Hádka o Green Deal. Babiš dohodu odsouhlasil a teď se diví, tepal premiéra Fiala. CNN Prima News [online]. 3. října 2021. Dostupné online.
  105. ↑ Politici mohli dát žlutou kartu obřímu zdražování. Místo toho řeší „drobné“. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 4. října 2021. Dostupné online.
  106. ↑ Pejskaři venčili proti Arabům v prázdném parku. Lázně klienty varovaly. Idnes.cz [online]. 2015-07-24 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  107. 1 2 Hádka kvůli islámu. Okamura se střetl v ostrém duelu s Pirátem Bartošem Archivováno 10. 12. 2017 na Wayback Machine.. Seznam.cz. 8. října 2017.
  108. ↑ Byl obětí xenofobie, dnes je vůdcem ultrapravice, píše Bloomberg o Okamurovi. iDNES.cz [online]. 2017-10-13 [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  109. 1 2 Z Česka se stal krmelec Evropy. Echo24 [online]. 28. března 2018. Dostupné online.
  110. ↑ Česko je díky EU bohatší, shodli se Petříček, Bartoš a Pospíšil. Většina lidí ale nebohatne, tvrdí Okamura. ČT24 [online]. Česká televize, 30. dubna 2018. Dostupné online.
  111. ↑ Okamura na grémiu SPD kritizoval Evropskou unii. V krajských volbách chce uspět ve všech regionech. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 11. července 2020. Dostupné online.
  112. ↑ Zaorálek a Okamura chtějí zastavit vývoz zbraní do Saúdské Arábie. Ministr Petříček se diskuzi nebrání. Echo24 [online]. 23. října 2018. Dostupné online.
  113. ↑ Okamura o Turecku: Demokracie v islámském světě není možná. Týden [online]. 17. dubna 2017 [cit. 2019-02-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-21.
  114. ↑ Branný výcvik a zbrojní průkazy. Okamura nastínil plány, jak opustit NATO. Novinky.cz [online]. Borgis, 30. listopadu 2017. Dostupné online.
  115. ↑ Sněmovna odsoudila tureckou agresi proti Kurdům, Babišovi uložila prosazovat ekonomická opatření. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 15. října 2019. Dostupné online.
  116. 1 2 3 Jak to vidí Tomio Okamura. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 17. prosince 2012. Dostupné online.
  117. ↑ Ambasádu by do Jeruzaléma měla přesunout i Česká republika, řekl Zeman. iDnes.cz [online]. Roč. 7. prosince 2017. Dostupné online.
  118. ↑ Část českých politiků vítá Trumpův přístup k Jeruzalému, jiní varují. Deník.cz [online]. 7. prosince 2017. Dostupné online.
  119. ↑ Kritický článek tří ministrů zahraničí o Izraeli vyvolal v Česku politickou přestřelku. Novinky.cz [online]. Borgis, 25. května 2020. Dostupné online.
  120. ↑ Němci dluží miliardy za válečné reparace, vláda servilně mlčí, míní Okamura. iDnes.cz [online]. 6. února 2020. Dostupné online.
  121. ↑ Celý klub SPD hlasoval proti novele zákona upravující manželství pro všechny [online]. 2024-03-05 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online.
  122. ↑ KOPECKÝ, Josef. Radši bych skočil z okna, než skončit u stejnopohlavního páru, řekl Okamura. iDNES.cz [online]. 2021-04-29 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online.
  123. ↑ Okamura k Istanbulské úmluvě: Neuvěřitelná arogance, diktát a zrůdnost. parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 2024-10-27]. Dostupné online.
  124. ↑ Okamura chce nechat zrušit STAN i TOP 09. www.novinky.cz [online]. 2025-09-23 [cit. 2025-10-02]. Dostupné online.
  125. ↑ PÁLKOVÁ, Šárka. Okamura se zastal rasistického vraha. 'Konečné řešení otázky cikánské' prý není problém. Lidovky.cz [online]. 2011-03-03 [cit. 2012-11-8]. Dostupné online.
  126. ↑ PÁLKOVÁ, Šárka. Okamura má podivné názory, zdůvodňuje Wagnerová odchod z klubu. Lidovky.cz [online]. 2012-11-07 [cit. 2012-11-08]. Dostupné online.
  127. ↑ STEHLÍK, Michal. K čemu je dobré mít Elišku Wagnerovou [online]. blog.iHNed.cz, 2012-11-08 [cit. 2012-11-08]. Dostupné online.
  128. ↑ HVÍŽĎALA, Karel. POLITIKA: Kdo je Tomio Okamura?. Neviditelný pes [online]. 2012-11-07 [cit. 2012-11-08]. Dostupné online.
  129. ↑ HOLEC, Petr. Čechy Čechům! Nejhorší bavič a populista táhne na senát. Reflex.cz [online]. 2012-06-04 [cit. 2012-10-13]. Dostupné online.
  130. ↑ HOLEC, Petr. Kdo zastaví Tomia, Moraváka z Tokia?. Reflex.cz [online]. 2012-10-29 [cit. 2012-11-8]. Dostupné online.
  131. ↑ KLIMEŠ, David. Populista Okamura aspiruje na titul politického skokana roku. Euro [online]. 2012-10-26 [cit. 2012-11-08]. Dostupné online.
  132. ↑ KOLÁŘ, Petr. Rozhovor: Tomio Okamura: Já a populista? Jsem jako Masaryk a Baťa. Reflex.cz [online]. 2012-11-08 [cit. 2012-11-08]. Dostupné online.
  133. ↑ ŠÍDLO, Jindřich. My a náš krásný okamurismus. iHNED.cz [online]. 2012-11-22 [cit. 2012-11-22]. Dostupné online.
  134. ↑ Okamura: Komunismus je nejdemokratičtější systém, který svět poznal. iDNES.cz [online]. 20. listopadu 2012. Dostupné online.
  135. ↑ WIRNITZER, Jan. Komunismus vždy skončil popravami, kritizuje Sobotka „rudého“ Okamuru. iDNES.cz [online]. 2012-11-21 [cit. 2012-11-21]. Dostupné online.
  136. ↑ Majetkové poměry možného prezidenta Tomia Okamury. ČT24 [online]. Česká televize. Dostupné online.
  137. ↑ Okamura prodal byt za 10 milionů, příjem ale neuvedl v majetkovém přiznání. ct24.ceskatelevize.cz [online]. 2017-10-25 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  138. ↑ FAJNOR, Jakub. Nenapíšete-li to hezky, vypořádají se s vámi mí čtenáři, varoval Okamura redaktorku. Hospodářské noviny [online]. 2013-09-27 [cit. 2019-06-21]. Dostupné online.
  139. ↑ Okamura stále nedodal řádně vyplněná majetková přiznání. Úřad nařídil správní jednání. www.novinky.cz [online]. 2026-02-09 [cit. 2026-02-09]. Dostupné online.
  140. ↑ Tohle je prý neskutečná blbost, již prosazuje ministryně školství.. Parlamentní listy [online]. Dostupné online.
  141. ↑ 25. schůze, 204. hlasování, 13. února 2015, Novela z. – školský zákon .. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Dostupné online.
  142. ↑ The Results of PISA 2015. minedu [online]. [cit. 2016-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-18.
  143. ↑ Dopis Tomiu Okamurovi. Faktus [online]. [cit. 2017-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-01.
  144. ↑ Ohromná ostuda, řekl kníže k věci, která trápí Romy. A Ransdorf mu připomněl tuto nehezkou věc z minulosti. Parlamentní listy [online]. Dostupné online.
  145. ↑ Okamura popřel romský koncentrák. Hanebnost na úrovni zločinu, reagují politici. lidovky.cz [online]. Dostupné online.
  146. ↑ HORVÁTH, Ivo. Okamura se dříve navážel do Pekarové za to, že jezdí v luxusním BMW. Stejným teď jezdí do práce i on. Novinky.cz [online]. 2026-01-22 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  147. ↑ Okamura v minulosti tepal Pekarovou Adamovou za BMW. Teď v něm sám jezdí. idnes.cz [online]. 2026-01-22 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  148. ↑ SVOZIL, Matěj. Omluví se Okamura Pekarové? Luxusní BMW stát pořídil už pro Vondráčka. Novinky.cz [online]. 2026-03-10 [cit. 2026-03-10]. Dostupné online.
  149. ↑ Bartošek zvažuje žalobu na Okamuru kvůli jeho výrokům ve sněmovně. ČT24 [online]. Česká televize, 2024-05-12 [cit. 2024-05-19]. Dostupné online.
  150. ↑ ČTK; ČT24. Bartošek zvažuje žalobu na Okamuru kvůli jeho výrokům ve sněmovně. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2024-05-13]. Dostupné online.
  151. ↑ KOPECKÝ, Josef. Výbor uložil Okamurovi pokutu 20 tisíc korun. Přirovnal Bartoška k Hitlerovi. iDNES.cz [online]. 2024-10-08 [cit. 2024-10-08]. Dostupné online.
  152. ↑ Nechci vystěhovávat Romy, vzkazuje Okamura Klausovi a žaluje Tachecí. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  153. ↑ Okamura neuspěl s žalobou na Tachecí kvůli konečnému řešení. iDNES.cz [online]. 2012-06-11 [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  154. ↑ Pitomio! Reflex připravuje velikou ostudu Okamurovi. parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  155. ↑ Tomio Okamura sepsal novoroční projev. Přezdívku Pitomio si zaslouží ještě víc než dřív. Reflex.cz [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
  156. ↑ Okamuru je možné v oprávněných případech nazývat Pitomio, rozhodl soud. iDNES.cz [online]. 2017-02-01 [cit. 2017-09-16]. Dostupné online.
  157. ↑ Okamurovi se smí dál říkat Pitomio, neuspěl s dovoláním u Nejvyššího soudu | Domov. Lidovky.cz [online]. 2018-05-10 [cit. 2019-08-17]. Dostupné online.
  158. ↑ Vyhledávání – Nejvyšší soud. www.nsoud.cz [online]. [cit. 2019-08-17]. Dostupné online.
  159. ↑ Spor o přezdívku Pitomio míří k Ústavnímu soudu. Podle Nejvyššího soudu jde o obdobu karikatury. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-08-17]. Dostupné online.
  160. ↑ ČTK. Pitomio? Ústavní soud se zastal Okamury, kritizoval cílené zesměšňování. Deník.cz. 2020-03-24. Dostupné online [cit. 2020-11-01].
  161. ↑ Ústavní soud odmítl stížnost Okamury. Uzavřel tak spor kvůli pojmu Pitomio v Reflexu. Aktuálně.cz [online]. 2024-06-19 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  162. ↑ Reflex se za označení Pitomio omlouvat nemusí, rozhodl Nejvyšší soud. Seznam Zprávy [online]. 2023-09-29 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  163. ↑ Okamura uspěl se žalobou na Ornellu s matkou, zaplatí mu statisíce. iDNES.cz [online]. 2015-03-09 [cit. 2017-12-09]. Dostupné online.
  164. ↑ Okamura je v sexu chladný, tvrdí Ornella! Tomio to popírá a dál se soudí. 24Zprávy [online]. [cit. 2019-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-17.
  165. ↑ EUROZPRÁVY.CZ. Politická komedie: Do sporu mezi Okamurou a Štikovou se vložil Paroubek | EuroZprávy.cz. eurozpravy.cz [online]. [cit. 2019-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-17.
  166. ↑ Okamura žaluje Transparency International a chce její zrušení. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2017-12-09]. Dostupné online.
  167. ↑ Okamura viní TIC z trestné činnosti a usiluje o její zrušení. ct24.ceskatelevize.cz [online]. 2013-07-11 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  168. ↑ EUROZPRÁVY.CZ. Okamura chtěl zrušit českou pobočku Transparency International. Soud rozhodl takto | EuroZprávy.cz. domaci.eurozpravy.cz. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-17. (anglicky) Archivováno 17. 9. 2017 na Wayback Machine.
  169. ↑ Transparency International vs. Tomio Okamura. Transparency International [online]. 2015-03-27 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online.
  170. ↑ Tomio Okamura neplatí dluhy a čelí exekuci. Transparency International [online]. 2015-07-27 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online.
  171. ↑ Okamura čelil exekuci kvůli prohranému soudu. Vynadal za to svým advokátům. Blesk.cz. Dostupné online [cit. 2017-12-09].
  172. ↑ Předseda SPD Okamura se má omluvit za slova o podvodném webu, rozhodl soud. iDNES.cz [online]. 2019-08-13 [cit. 2019-08-17]. Dostupné online.
  173. ↑ Tomio Okamura je v exekuci. Kvůli lžím o novinářích z HlídacíPes.org. hlidacipes.org [online]. 2021-10-20 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  174. ↑ Okamura čelí exekuci. Neomluvil se za slova o podvodném webu a mediální žumpě. Český rozhlas [online]. 2021-10-20 [cit. 2026-10-22]. Dostupné online.
  175. ↑ Okamura čelí exekuci. Novináře označil za mediální žumpu, k omluvě ho nedonutil ani soud. cnn.iprima.cz [online]. 2021-10-20 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  176. ↑ Okamura se má omluvit europoslancům Zdechovskému a Svobodovi za tvrzení o migrantech. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-09-04]. Dostupné online.
  177. ↑ Okamura se musí omluvit. Soud potvrdil, že je lhář, reagoval Zdechovský. iDNES.cz [online]. 2021-02-05 [cit. 2021-09-04]. Dostupné online.
  178. ↑ ECHO24. Okamura prohrál soud. Musí se omluvit europoslancům za lživý výrok o migrantech - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2022-04-21 [cit. 2022-04-21]. Dostupné online.
  179. 1 2 Policie zahájila stíhání Okamury a SPD kvůli kontroverzním volebním plakátům. Seznam Zprávy [online]. 2025-02-20 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  180. ↑ SPD spustilo kampaň s krvavým „chirurgem“. Hlavní střelba teprve přijde, varuje. Idnes.cz [online]. 2024-08-06 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  181. ↑ Policie navrhla obžalovat SPD a Okamuru kvůli plakátům s „chirurgy z dovozu“ [online]. 2025-07-24 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  182. ↑ VÁLÁŠEK, Lukáš; ROHÁNKOVÁ, Eliška. Státní zástupce podal obžalobu na Okamuru kvůli předvolebním plakátům [online]. Seznam Zprávy, 2025-08-07 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  183. ↑ Sněmovna vydala Tomia Okamuru k trestnímu stíhání. Česká televize [online]. 2025-02-12 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  184. ↑ NÁDVORNÍK, Pavel; BRUNA, Marek. Poslanci odhlasovali vydání Okamury. Policie ho může stíhat kvůli kampani. tn.nova.cz [online]. 2025-02-13 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  185. ↑ ECHO24. Sněmovna vydala Okamuru ke stíhání za kontroverzní plakáty z kampaně - Echo24.cz. www.echo24.cz [online]. 2025-02-12 [cit. 2025-02-13]. Dostupné online.
  186. ↑ “I will not retract my opinions,” declared Tomio Okamura: He considers prosecution for the election campaign an attack on freedom of speech. lnginnorthernbc.ca [online]. 2026-01-20 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  187. ↑ MENŠÍK, Jan. Okamura se brání trestnímu stíhání. Novinky.cz [online]. 2025-03-04 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  188. ↑ Soud doručil do Sněmovny spis související se stíháním Okamury. Seznam Zprávy [online]. 2025-11-28 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  189. ↑ BRODNÍČKOVÁ, Karolina; VACULÍK, Radim. Soud požádal novou Sněmovnu o vydání Okamury k trestnímu stíhání. Novinky.cz [online]. 2025-10-07 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  190. ↑ VÁVRA, Martin. Mandátový a imunitní výbor nedoporučil vydat Babiše a Okamuru k trestnímu stíhání. forum24.cz [online]. 2026-02-17 [cit. 2026-02-17]. Dostupné online.
  191. ↑ FROUZOVÁ, Kateřina. Nevydání Babiše s Okamurou může rozhýbat vztahy v koalici. Do problémů dostane Motoristy. Deník N [online]. 2026-02-17 [cit. 2026-02-18]. Dostupné online.
  192. ↑ FROUZOVÁ, Kateřina. Babiš ani Okamura nyní k soudu nepůjdou, Sněmovna je nevydala. „Cena za vládnutí byla zaplacena,“ reaguje opozice. Deník N [online]. 2026-03-05 [cit. 2026-03-05]. Dostupné online.
  193. ↑ Soud trestal za „chirurgy z dovozu“. SPD má za volební plakáty platit miliony. Idnes.cz [online]. 2026-06-03 [cit. 2026-06-03]. Dostupné online.
  194. 1 2 Druhý Okamura ve Sněmovně? Chci očistit naše jméno, říká Tomiův bratr Hayato | Domov. Lidovky.cz [online]. 2017-04-03 [cit. 2017-12-09]. Dostupné online.
  195. ↑ Osamu Okamura – Technická univerzita v Liberci [online]. [cit. 2021-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-21.
  196. ↑ Zelení - Zelení budou v eurovolbách nadějí pro zklamané voliče. Lídryní kandidátky je Nejedlová, na kandidátce také Okamura, Doubravský nebo Svárovská [online]. 2023-12-13 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online.
  197. ↑ TAUTOVÁ, Věra. Cesta Mie od ženy v domácnosti k úspěšnému podnikání. babyonline.cz [online]. Listopad 2011 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
  198. ↑ Tomio Okamura & Eva Netolická. Blesk.cz [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online.
  199. ↑ Okamura na dně: Zhroutil se mu vztah, hledá dívku na dovolenou. tn.nova.cz. 2016-05-05. Dostupné online [cit. 2017-12-09].
  200. ↑ Okamura v posilovně: Rozchod ho bolel, srká a nechodí včas, prozradil kamarád. Blesk.cz. Dostupné online [cit. 2017-12-09].
  201. ↑ Anální výplachy, Takešiho hrad. Lidé si v mapách utahují z Okamurova domu. Idnes.cz [online]. 2020-08-08 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tomio_Okamura&oldid=26075169“