close
Přeskočit na obsah

Republiky Ruské federace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
BERJAYA
Vlajka Ruské federace

Na území Ruské federace se nachází celkem 85 územních subjektů, z nichž je 22 republik (rusky республика). Tyto administrativní celky mají celkovou rozlohu 4 913 000 km², na kterých žije cca 25,9 milionu obyvatel většinou neruské národnosti, přestože Rusové zaujímají výrazný podíl na populaci dané republiky.

Republiky mají v rámci Ruské federace ze všech subjektů federace nejvyšší stupeň autonomie. Mají vlastní ústavu, prezidenta, parlament, právo vydávat zákony a stanovit úřední jazyk republiky. Tím se odlišují od ostatních subjektů Ruské federace, jimž toto právo nepřináleží. Nejsou však subjektem z hlediska mezinárodního práva; tím je pouze Ruská federace. Republiky jsou založeny na etnickém základě, tedy představují oblasti obývané některým z neruských etnik federace. Prezident Ruska jmenuje svého kandidáta prezidentem republiky po schválení nominace v regionálním parlamentu.

Postavení republik v rámci Ruské federace

[editovat | editovat zdroj]

V dobách Sovětského svazu měly republiky jiný status a také charakter. Šlo o čistě administrativní jednotky, které v některých případech nebyly určeny dle tradic a historického vývoje (např. problematika rozdělení oblasti Kavkazu do jednotlivých ASSR).

Republiky v nynější podobě vznikly jako územní celky, které víceméně pokryly životní prostor té které národnostní menšiny. Jejich vznik je zakotven v ruské ústavě, která jim zajišťuje právo na vlastní úřední jazyk, parlament a ústavu. Ostatní subjekty Ruské federace jsou určeny spíše administrativně bez ohledu na národnostní složení.

Koncem roku 2021 vstoupil v platnost zákon, který zakázal nejvyšším představitelům subjektů Ruské federace nazývat se prezidentem. Podle tohoto zákona nesou titul hlava (глава) za nímž následuje jméno subjektu RF. Takto sestavený titul nesmí obsahovat slova a fráze, které tvoří titul hlavy státu – prezidenta Ruské federace.[1][2]

Seznam republik Ruské federace

[editovat | editovat zdroj]
BERJAYA
Republiky na mapě Ruska
Číslo Vlajka Název Hlavní město Rozloha
(tis. km²)
Počet obyvatel
(mil., 2002)
Podíl Rusů
na populaci
1 BERJAYA Adygejsko Majkop 7,6 0,4 64,5 %
2 BERJAYA Altaj Gorno-Altajsk 92,6 0,2 57,4 %
3 BERJAYA Baškortostán Ufa 143,6 4,1 36,3 %
4 BERJAYA Burjatsko Ulan-Ude 351,3 1,0 67,8 %
5 BERJAYA Dagestán Machačkala 50,3 2,6 4,7 %
6 BERJAYA Ingušsko Magas 3,6[pozn. 1] 0,5 1,2 %
7 BERJAYA Kabardsko-Balkarsko Nalčik 12,5 0,9 25,1 %
8 BERJAYA Kalmycko Elista 76,1 0,3 33,6 %
9 BERJAYA Karačajsko-Čerkesko Čerkesk 14,1 0,4 33,6 %
10 BERJAYA Karélie Petrozavodsk 172,4 0,7 76,6 %
11 BERJAYA Komi Syktyvkar 415,9 1,0 59,6 %
12 BERJAYA Marijsko Joškar-Ola 23,2 0,7 47,5 %
13 BERJAYA Mordvinsko Saransk 26,2 0,9 60,8 %
14 BERJAYA Sacha Jakutsk 3 103,2 0,9 41,2 %
15 BERJAYA Severní Osetie-Alanie Vladikavkaz 8,0 0,7 23,2 %
16 BERJAYA Tatarstán Kazaň 68,0 3,8 39,5 %
17 BERJAYA Tuva Kyzyl 170,5 0,3 20,1 %
18 BERJAYA Udmurtsko Iževsk 42,1 1,6 60,1 %
19 BERJAYA Chakasie Abakan 61,9 0,5 80,3 %
20 BERJAYA Čečensko Grozný 15,6[pozn. 1] 1,1 3,7 %
21 BERJAYA Čuvašsko Čeboksary 18,3 1,3 26,5 %
22 BERJAYA Krym[pozn. 2] Simferopol 26,1 2,0 58,3 %
BERJAYA Ruská federace Moskva 17 075,4 143,0 79,8 %
  1. 1 2 Hranice mezi Čečenskem a Ingušskem nejsou oficiálně vytyčeny.
  2. Celý poloostrov, včetně Sevastopolu, je považován většinou států světa i OSN za integrální součást Ukrajiny.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Republics of Russia na anglické Wikipedii a Республика (Россия) na ruské Wikipedii.

  1. Путин подписал закон с запретом главам регионов называться президентами. РБК [online]. 2021-12-21 [cit. 2026-01-31]. Dostupné online. (rusky)
  2. Госдума сохранила запрет на использование слова «президент» в названии главы региона. pravo.ru [online]. 2021-11-09 [cit. 2026-01-31]. Dostupné online. (rusky)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Kol. autorů (1996): Školní atlas světa. Kartografie, Praha. ISBN 80-7011-375-8
  • SKOKAN, L. (2005): Rusko, geografický přehled. UJEP, Ústí nad Labem. ISBN 80-7044-647-1

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]