Patrick White
| Patrick White | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Patrick Victor Martindale White |
| Narození | 28. května 1912 Londýn  Spojené království |
| Úmrtí | 30. září 1990 (ve věku 78 let) nebo 29. září 1990 (ve věku 78 let) Sydney  Austrálie |
| Povolání | spisovatel, romanopisec, dramatik, básník, scenárista a autor autobiografie |
| Alma mater | Cheltenham College King’s College The King's School, Tudor House |
| Žánr | próza |
| Témata | próza |
| Významná díla | Voss |
| Ocenění | cena Milese Franklina (1957) cena Milese Franklina (1961) Australan roku (1973) Nobelova cena za literaturu (1973) společník Řádu Austrálie |
| Partner(ka) | Manoly Lascaris |
| Příbuzní | James Cobb White (strýc z otcovy strany) Henry Luke White (strýc z otcovy strany) |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Patrick Victor Martindale White (28. května 1912 Londýn – 30. září 1990 Sydney) byl australský spisovatel, básník a dramatik anglického původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1973.
Během druhé světové války sloužil u letectva na Středním východě. Od roku 1948 žil v Austrálii. Přestože žil osaměle, finančně podporoval školy pro domorodce a veřejně se angažoval v podpoře ekologických aktivit.
Na jeho románovou tvorbu měli vliv modernisté (Lawrence, Eliot, Joyce, Woolfová) a Jungova psychologie. Ve svých románech zachycoval boj člověka s drsnou australskou přírodou a důkladně se z různých hledisek zamýšlel nad životní filozofií moderního člověka.
V českém kontextu představil Whiteovu tvorbu hlavně Antonín Přidal, a to v knižních doslovech ke svým překladům románů Poušť Johanna Vosse (1980, „Voss a ti druzí“, s. 419–429), Strom člověka (1984, „Stvoření člověka v australském buši“, s. 443–449) a Sukně z listí (1986, „Izolda a Tristan v australském buši“, s. 335–342). Whiteovy prózy podrobně rozebírá též Alena Dvořáková ve studii „Otroci vlastních výtvorů (nad romány Patricka Whitea)“ v knižním výboru K postkolonialismu (2024), kde Whiteovu tvorbu zasazuje do širšího kontextu postkoloniální literatury psané v angličtině a úžeji do dějin britské literatury.[1]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Happy Valley (1939)
- The Living and the Dead (1941)
- The Aunt's Story (1948)
- The Tree of Man (1955; česky Lidský strom, 1962, přel. Josef Pospíšil; Strom člověka, 1984, přel. Antonín Přidal)
- Voss (1957; česky Poušť Johanna Vosse, 1980, přel. Antonín Přidal)
- Riders in the Chariot (1961)
- The Solid Mandala (1966)
- The Vivisector (1970)
- The Eye of the Storm (1973; česky Oko uragánu, 1978, přel. Antonín Přidal, pokrývač Mirek Čejka)
- A Fringe of Leaves (1976; česky Sukně z listí, 1983, přel. Antonín Přidal)
- The Twyborn Affair (1979)
- Memoirs of Many in One (1986)
- The Burnt Ones (1964)
- The Cockatoos (1974)
- Flaws in the Glass (1981)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ DVOŘÁKOVÁ, Alena. K postkolonialismu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2024. 376 s. ISBN 978-80-246-5891-9. Kapitola Otroci vlastních výtvorů (nad romány Patricka Whitea), s. 186–205.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DVOŘÁKOVÁ, Alena. Otroci vlastních výtvorů (nad romány Patricka Whitea). In: DVOŘÁKOVÁ, Alena. K postkolonialismu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2024. 376 s. ISBN 978-80-246-5891-9, s. 186–205.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Patrick White na Wikimedia Commons
- Osoba Patrick White ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Patrick White
