close
Přeskočit na obsah

Biologická nomenklatura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Biologická nomenklatura je v biologii mezinárodní vědecké názvosloví pro živé organismy, které je podle jejich příbuznosti řazeno do hierarchicky uspořádaných taxonů. Základní nejnižší kategorie (taxon) je binominální pojmenování druhů (latinské binomen = dvě jména), na ně navazují další vyšší i nižší taxonomické kategorie.

Vědecká nomenklatura používá latinskou formu názvů, které jsou vědecky vymezenými termíny. Naproti tomu v jednotlivých národních jazycích se používá obdobné názvosloví, které nepokrývá veškeré známé druhy a je částečně založené na vernakulárním (lidovém) pojmenování, které neodpovídá přesně vymezeným taxonům.[pozn. 1][pozn. 2]

Binominální nomenklatura druhů

[editovat | editovat zdroj]

Binominální nomenklatura je názvosloví, které každý biologický druh pojmenovává dvouslovným vědeckým jménem, tzv. binomickým jménem. Například Aquila chrysaetos je binomický vědecký název orla skalního. Aquila je unikátní rodové jméno, které orla skalního řadí k rodu Aquila, zatímco české orel zahrnuje i jiné rody. Chrysaetos je druhový přívlastek, který v rámci rodu charakterizuje druh. Druhový přívlastek k určení druhu zpravidla nestačí, tak jako český přívlastek „skalní“, který označuje např. různé ptáky (holub skalní), savce (kuna skalní) nebo rostliny (tařice skalní). Autorem binominální nomenklatury a jejího důsledného používání je švédský přírodovědec Carl Linné.

Binominální nomenklatura se nepoužívala pro nebuněčné organismy. Pouze vědecká pojmenování rodů a podrodů virů byla a jsou unifikovaně zakončena -virus (např. Mimivirus), satelitních nukleových kyselin ‑satellite (Colecusatellite), viroidů -viroid (Pospiviroid) a viriforem ‑viriform. Druhová jména však rodové jméno vůbec obsahovat nemusela; obsahovala-li ho, pak zpravidla až na posledním místě víceslovného pojmenování (např. Acanthamoeba polyphaga mimivirus). Situace se změnila aktualizací názvoslovného kódu z března 2021: pro nově navrhovaná druhová jména je již požadováno také výhradně dvouslovné pojmenování s tím, že první jméno je totožné s pojmenováním rodu. (I u některých starších názvů postupně probíhá přejmenování na dvouslovné.)[1]

Nomenklatura nižších taxonů

[editovat | editovat zdroj]

Podobně v binominální nomenklatuře druhů se k označení poddruhů připojuje ještě třetí rozlišovací slovo a vzniká tak trinomické jméno, tedy tříslovné pojmenování, např. Ursus arctos horribillis čili medvěd grizzly a Ursus arctos middendorffi čili medvěd kodiak jsou poddruhy medvěda hnědého (Ursus arctos). Často se před třetí jméno píše zkratka pro poddruh (subspecie, latinsky subspecies) „subsp.“ či „ssp.“, např. Avena sativa subsp. byzantina – oves byzantský. Trinomické jméno se také používá k označení variety či formy. V takovém případě se před třetí jméno připojuje zkratka „var.“, resp. „f.“, např. Amanita phalloides var. alba čili muchomůrka bílá; Equus asinus f. domestica čili osel domácí.

Nomenklatura vyšších taxonů

[editovat | editovat zdroj]

Vědecká (latinská) jména taxonů vyšších než rod se odvozují od typizujícího taxonu nejbližší hlavní nižší úrovně (pro jméno podčeledi nebo čeledi ze jména rodu, pro jméno podřádu nebo řádu ze jména čeledi) oddělením původní přípony a přidáním přípony nové, uvedené v následující tabulce. Zatímco pravidla botanické a mykologické nomenklatury definují způsob tvorby těchto jmen až do úrovně oddělení, pravidla zoologická jdou jen do úrovně nadčeledi. V nomenklatuře prokaryot, tedy pro bakterie a archea, jsou od konce r. 2023 tato pravidla stanovena až do úrovně říše.[2][3] Pro viry, viroidy, satelitní nukleové kyseliny a viriformy umožnila dosavadní neexistence vyšších taxonomických úrovní stanovit od r. 2018 jednotné názvosloví až do úrovně nově vytvořené taxonomické kategorie realm nadřazené říši.[1]

Přípony jmen vyšších taxonů
Taxonomická kategorie rostliny řasy houby živočichové bakterie a archea[p 1] viry[p 2] viroidy[p 2] satelitní nukleové kyseliny
a viriformy[p 2]
realm      -viria-viroidia-satellitia
‑viriformia
podrealm      -vira-viroida-satellita
‑viriforma
říše     -ati[2][3]-virae-viroidiae-satellitiae
‑viriformae
podříše      -virites-viroidites-satellitites
‑viriformites
oddělení (kmen)[p 3] -phyta-phyta-mycota -ota[5][6]-viricota-viroidicota-satelliticota
‑viriformicota
pododdělení (podkmen) -phytina-phytina-mycotina  -viricotina-viroidicotina-satelliticotina
‑viriformicotina
třída -opsida-phyceae-mycetes -ia-viricetes-viroidicetes-satelliticetes
‑viriformicetes
podtřída -idae-phycidae-mycetidae -idae-viricetidae-viroidicetidae-satelliticetidae
‑viriformicetidae
řád -ales-ales-ales-formes[p 4]-ales-virales-viroidales-satellitales
‑viriformales
podřád -ineae-ineae-ineae -ineae-virineae-viroidineae-satellitineae
‑viriformineae
nadčeleď -acea  -oidea    
epičeleď    -oidae    
čeleď -aceae-aceae-aceae-idae-aceae-viridae-viroidae-satellitidae
‑viriformidae
podčeleď -oideae-oideae-oideae-inae-oideae-virinae-viroidinae-satellitinae
‑viriforminae
infračeleď    -odd    
tribus -eae-eae-eae-ini-eae   
podtribus -inae-inae-inae-ina-inae   
infratribus    -ad nebo -iti    

Poznámky k tabulce:

  1. ↑ Mezinárodní kód pro nomenklaturu prokaryot.[4][2]
  2. 1 2 3 Klasifikace podle ICTV.[1]
  3. ↑ V zoologii a virologii je na této taxonomické úrovni kmen; v botanice je kmen položen na stejnou úroveň jako oddělení, kterému je dávána přednost.
  4. ↑ Pouze pro ptáky a ryby.

Kodifikace

[editovat | editovat zdroj]

Stanovení pevných mezinárodně platných zásad odborné nomenklatury všech živých organismů, tzv. Mezinárodního kódu bionomenklatury (International code of bionomenclature), zkráceně Biokódu (BioCode), je ve stadiu přípravy.[7][8] Jeho přijetí je zatím otázkou, protože se ukazuje jako problematické kvůli sjednocení opustit zažité názvoslovné kodexy vytvořené pro speciální skupiny organismů, jako jsou:

Naopak

  • Mezinárodní kód pro klasifikaci a nomenklaturu virů[1] je již připraven tak, aby na sjednocený kód navazoval (od r. 2021 včetně binominálního pojmenování druhů).

Připravovaný Biokód si neklade za cíl ani částečně aplikovat některé zásady Fylokódu,[14] tedy názvoslovného kódu založeného na kladistické metodě.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Pro vědu je závazná a směrodatná jen nomenklatura vědecká (v latině), kdežto terminologie v národních jazycích není pro vědu směrodatná, může být upravena v duchu jazyka.
  2. ↑ V češtině je národní odborné pojmenování druhů, pokud vůbec pro daný druh existuje, zpravidla také binomické (zejména zásluhou J. S. Presla). Přitom jak rodové, tak i druhové jméno může být víceslovné (vraní oko čtyřlisté, kokoška pastuší tobolka) a přesto se stále jedná o binomické jméno. Rodové jméno však nemusí být vzájemně jednoznačné, tedy druhy stejného rodu mohou mít rozdílná rodová jména a stejné rodové jméno může odpovídat více rodům. Názvoslovné úpravy posledních let tento stav postupně napravují sjednocením rodových jmen (pampeliška podzimní → máchelka podzimní → podzimka obecná) nebo jejich vypouštěním a nahrazením názvu druhu jedním jménem (tygr).

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 3 4 The International Code of Virus Classification and Nomenclature. Březen, 2021. Hlava 3, oddíl III, pravidlo 3.21, oddíl V, pravidlo 3.24, oddíl VI, pravidla 3.26. Dostupné online Archivováno 12. 7. 2018 na Wayback Machine. (anglicky)
  2. 1 2 3 OREN, Aharon. Emendation of Principle 8, Rules 5b, 8, 15, 33a, and Appendix 7 of the International Code of Nomenclature of Prokaryotes to include the categories of kingdom and domain. International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology [online]. Microbiology Society, 2023-11-01 [cit. 2024-05-28]. Roč. 73, čís. 11. ISSN 1466-5034. doi:10.1099/ijsem.0.006123. PMID 37909283. (anglicky)
  3. 1 2 GÖKER, Markus; OREN, Aharon. Valid publication of names of two domains and seven kingdoms of prokaryotes. International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology [online]. Microbiology Society, 2024-01-22 [cit. 2024-05-28]. Roč. 74, čís. 1. doi:10.1099/ijsem.0.006242. (anglicky)
  4. ↑ PARKER, Charles T.; TINDALL, Brian J.; GARRITY, George M. International Code of Nomenclature of Prokaryotes (2008 Revision). Kapitola 3., oddíl 3., pravidla 8 a 9, s. 13–14. International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology [online]. Microbiology Society, 20. listopad 2015 [cit. 2017-01-19]. S. 13–14. Online před tiskem. Dostupné online. ISSN 1466-5034. doi:10.1099/ijsem.0.000778. PMID 26596770. (anglicky)
  5. ↑ WHITMAN, William B., et al. Proposal of the suffix –ota to denote phyla. Addendum to ‘Proposal to include the rank of phylum in the International Code of Nomenclature of Prokaryotes’. International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology [online]. Microbiology Society, 2018-03-01 [cit. 2020-10-21]. Roč. 68, čís. 3. Dostupné online. ISSN 1466-5034. doi:10.1099/ijsem.0.002593. (anglicky)
  6. ↑ OREN, Aharon; GARRITY, George M. Valid publication of the names of forty-two phyla of prokaryotes. International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology [online]. Microbiology Society, 2021-10-20 [cit. 2023-04-13]. Roč. 71, čís. 10. ISSN 1466-5034. doi:10.1099/ijsem.0.005056. PMID 34694987. (anglicky)
  7. ↑ HAWKSWORTH, David L. Introducing the Draft BioCode (2011). S. 24–25. Bionomina [online]. 21. duben 2011. Svazek 3, s. 24–25. Dostupné online. Také PDF. ISSN 1179-7657. (anglicky)
  8. ↑ GREUTER, Werner; GARRITY, George; HAWKSWORTH, David L., JAHN, Regine; KIRK, Paul M.; KNAPP, Sandra; MCNEILL, John; MICHEL, Ellinor; PATTERSON, David J.; PYLE, Richard; TINDALL, Brian J. Draft BioCode (2011). Principles and Rules regulating the naming of organisms. S. 26–44. Bionomina [online]. 21. duben 2011. Svazek 3, s. 26–44. Dostupné online. Také PDF. ISSN 1179-7657. (anglicky)
  9. ↑ TURLAND, Nicholas J.; WIERSEMA, John H.; BARRIE, Fred R.; GANDHI, Kanchi N.; GRAVENDYCK, Julia; GREUTER, Werner; HAWKSWORTH, David L. International Code of Nomenclature for algae, fungi, and plants (Madrid Code) [online]. Chicago: The University of Chicago Press, 2025-07-21 [cit. 2026-03-20]. (Regnum Vegetabile). S. 288. Dostupné online. Také volně přístupná online verze. ISBN 978-0-226-84199-1. (anglicky)
  10. ↑ BRICKELL, C. D., et al. International Code of Nomenclature for Cultivated Plants. S. 1–185. Scripta Horticulturae [online]. International Society for Horticultural Science, říjen 2009 [cit. 2017-01-19]. Svazek 151, čís. 10, s. 1–185. PDF pořízeném z originálu dne 2011-08-13. ISSN 1813-0694. (anglicky)
  11. ↑ International Commission on Zoological Nomenclature. International Code of Zoological Nomenclature [online]. Příprava vydání RIDE, W. D. L.; COGGER, H. G.; DUPUIS, C.; KRAUS, O.; MINELLI, A.; THOMPSON, F. C.; TUBBS, P. K.. 4.. vyd. The International Trust for Zoological Nomenclature, 1999, rev. 2012 [cit. 2020-09-05]. Dostupné online. ISBN 0-85301-006-4. (anglicky)
  12. ↑ OREN, Aharon; ARAHAL, David R.; GÖKER, Markus; MOORE, Edward R. B.; ROSSELLO-MORA, Ramon; SUTCLIFFE, Iain C. International Code of Nomenclature of Prokaryotes. Prokaryotic Code (2022 Revision). International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology [online]. Microbiology Society, 2023-05-01 [cit. 2024-01-25]. Roč. 73, čís. 5a. Dostupné online. ISSN 1466-5034. doi:10.1099/ijsem.0.005585. PMID 37219928. (anglicky)
  13. ↑ International Standards for Naming Pathovars of Phytopathogenic Bacteria (anglicky)
  14. ↑ The PhyloCode. Verze 6, 8. červen 2020 (anglicky)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • JAKL, Jiří. Jména organizmů – věčný problém: proč je pojmenovávání organizmů stále takový problém, když se organizmy snažíme pojmenovávat už několik století stále stejným způsobem? In: Příroda.cz [online]. 23. ledna 2006 [28. 12. 2017]. Dostupné z: https://www.priroda.cz/clanky.php?detail=551

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Biologická_nomenklatura&oldid=26072780“