Peter Mansfield

Sir Peter Mansfield, FRS
Narození	9. října 1933 Lambeth
Úmrtí	8. února 2017 (ve věku 83 let) Nottingham
Místo pohřbení	Beeston
Alma mater	Londýnská univerzita královny Marie
Povolání	fyzik, vynálezce, vysokoškolský učitel a biofyzik
Zaměstnavatel	Nottinghamská univerzita
Ocenění	Dennis Gabor Medal and Prize (1988) Mullard Award (1990) čestný doktor Univerzity Louise Pasteura (1995) Nobelova cena za fyziologii a lékařství (2003) Národní síň slávy vynálezců (2007) … více na Wikidatech
Děti	2
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Peter Mansfield (9. října 1933 Londýn – 8. února 2017 Nottingham) byl anglický fyzik, který roku 2003 spolu s Paulem Lauterburem získal Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za zdokonalení zobrazovací metody založené na magnetické rezonanci (MRI). Metoda, která na rozdíl od počítačové tomografie (CT) nepracuje s rentgenovým zářením, se rychle rozšířila v lékařské diagnostice, zejména pro zobrazování měkkých tkání. Mansfield nově rozvinul využití nerovnoměrností a gradientů v magnetickém poli a zpřesnil diagnostiku pomocí matematických analýz.

Svou profesní dráhu zahájil jako tiskařský učeň, když ve věku 15 let opustil školu. Později vystudoval fyziku na univerzitě v Londýně, absolvoval roku 1962. V roce 1964 nastoupil jako přednášející fyziky na Univerzitu v Nottinghamu ve střední Anglii. V roce 1978 se stal prvním člověkem, který vstoupil do skeneru pro celotělové MRI, aby mohl být tento přístroj otestován na člověku. Jeho průkopnická práce v oblasti ultrarychlých skenovacích technik, známých jako echo-planární zobrazování, ilustruje jeho vizionářský talent pro vytváření pokročilých aplikací MRI pro klinické použití. Výsledky jeho práce zásadním způsobem změnily diagnostické zobrazování a fyziologický výzkum tím, že otevřely pohled do struktury, funkce a fyziologie lidského těla. Roku 1979 se na Nottinghamské univerzitě stal profesorem. Roku 1993 byl povýšen do šlechtického stavu.

Mládí a studia

Peter Mansfield se narodil 9. října 1933 v londýnské čtvrti Lambeth jako nejmladším ze tří synů. Vyrůstal v Camberwellu. Během druhé světové války byl evakuován z Londýna a pobýval u rodiny v Devonu. Po návratu do Londýna po válce se nedostal na místní gymnázium, ale jeho známka z testů byla dostatečně vysoká na to, aby mohl nastoupit na Central School v Peckhamu. Ve věku 15 let mu učitel kariérního poradenství řekl, že věda pro něj není to pravé. Krátce nato školu opustil a začal pracovat jako pomocník v tiskárně.

V 18 letech se začal zajímat o raketovou techniku a nastoupil do oddělení raketového pohonu Ministerstva zásobování ve Westcottu v Buckinghamshire. O osmnáct měsíců později byl povolán do vojenské služby. Po dvou letech služby v armádě se vrátil do Westcottu a začal studovat na večerní škole s cílem získat maturitu.

O dva roky později byl přijat ke studiu fyziky na Queen Mary College při Londýnské univerzitě, kde v roce 1959 získal bakalářský titul. Jeho závěrečnou prací, na které ho vedl Jack Powles, byla konstrukce přenosného tranzistorového spektrometru pro měření zemského magnetického pole. Ke konci projektu mu Powles nabídl místo ve své výzkumné skupině zabývající se NMR (nukleární magnetickou rezonancí). Powles se zajímal o studium molekulárního pohybu, zejména v kapalinách. Mansfieldovým projektem byla konstrukce pulzního NMR spektrometru pro studium systémů pevných polymerů. V roce 1962 získal s disertační prací Protonová magnetická rezonanční relaxace v pevných látkách pomocí přechodových metod titul PhD.

Profesní život

Po získání doktorátu dostal Mansfield pozvánku k postdoktorandskému výzkumu u Charlieho Slichtera na Illinoiské univerzitě v Urbana Champaign, kde se věnoval studiu NMR kovů. Po dvou letech se vrátil do Anglie, kde nastoupil na místo přednášejícího na Nottinghamské univerzitě a pokračoval ve svých studiích v oblasti vícepulzní NMR. V roce 1968 byl jmenován vedoucím přednášejícím a v roce 1970 docentem. Během tohoto období jeho tým vyvinul zařízení pro zobrazování magnetickou rezonanci (MRI) s pomocí grantů od Rady pro lékařský výzkum (Medical Research Council). Díky spolupráci s Paulem Lauterburem se v 70. letech 20. století sepodařilo využít NMR k vytváření obrazů lidského těla. V letech 1972–73 působil jako hostující vědecký pracovník v Institutu Maxe Plancka pro lékařský výzkum v Heidelbergu. V roce 1979 byl jmenován profesorem na katedře fyziky, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1994, kdy se stal čestným profesorem.

Po odchodu do důchodu pokračoval ve výzkumu na univerzitě i prostřednictvím své malé společnosti General Magnetic. Zabýval se hlavně otázkami bezpečnosti magnetické rezonance, zejména omezení hladiny hluku generované během vyšetření.

Mansfieldovi se připisuje vynález „výběru řezu“ pro MRI, tj. metody, díky níž lze selektivně zobrazit pouze vybraný axiální řez namísto celého subjektu. Vyvinul metodu matematické analýzy rádiových signálů z MRI, což umožnilo jejich interpretaci do podoby užitečného obrazu. Vytvořil také protokol MRI pro rychlé zobrazování tzv. echo-planární zobrazování, které později umožnilo vznik funkční magnetické rezonance (fMRI).

Během svého působení na Nottinghamské univerzitě otestoval první prototyp celotělového skeneru, který byl nainstalován před koncem roku 1978. Mansfield byl tak nadšený, že se v době, kdy se o bezpečnosti magnetické rezonance nevědělo téměř nic, přihlásil jako dobrovolník k testování přístroje a vznikl tak první sken živého člověka. Prototyp přístroje je nyní vystaven v lékařské sekci Muzea vědy v Londýně.

Osobní život

Mansfield se 1. září 1962 oženil s Jean Margaret Kibbleovou. Měli spolu dvě dcery.

Mluvil německy a rusky a po odchodu do důchodu v roce 1994 se mohl věnovat své vášni pro létání. Nejprve získal licenci soukromého pilota pro letadla a později pro vrtulníky.

Ocenění

Během svého života získal řadu ocenění a vyznamenání v oblasti radiologie a lékařské fyziky. Od roku 1987 byl členem Královské společnosti (FRS). V roce 1993 byl povýšen do šlechtického stavu.

V roce 2003 obdržel Mansfield společně s Paulem Lauterburem Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za objevy související s magnetickou rezonancí. Nobelův výbor ocenil Lauterburovu myšlenku využití gradientních polí pro tvorbu obrazu a Mansfieldovy matematické a technické postupy, které umožnily rychlé a praktické zobrazování pomocí MRI.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peter Mansfield na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Peter Mansfield na Wikimedia Commons
• Životopis na oficiálních stránkách Nobelovy ceny

Autoritní data	NKC: xx0077107 BIBSYS: 90153801 BNF: cb122829201 (data) CiNii: DA00891090 GND: 170886107 ISNI: 0000 0001 1766 205X LCCN: n82083836 MGP: 247196 NLG: 112526 NLI: 987007329747505171 NLP: a0000003594981 NTA: 354828878 PLWABN: 9810666546905606 Scopus: 8312418400 SUDOC: 031654991 VIAF: 61608484 WorldCat Entities: E39PBJbxDBWFqdpGfvVKqGjjYP

Portály: Lidé | Spojené království | Fyzika