škraloup
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈʃkra.lɔʊ̯p]
dělení
[editovat]- škra-loup
etymologie
[editovat]Vlastně jakási kůra např. na mléce.[1] Vychází ze staročeského skora (kůra) s příponou a následně došlo k přesmyku a dalším vývojovým úpravám.
varianty
[editovat]podstatné jméno
[editovat]- rod mužský neživotný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | škraloup | škraloupy |
| genitiv | škraloupu | škraloupů |
| dativ | škraloupu | škraloupům |
| akuzativ | škraloup | škraloupy |
| vokativ | škraloupe | škraloupy |
| lokál | škraloupu / (zastarale) škraloupě | škraloupech |
| instrumentál | škraloupem | škraloupy |
význam
[editovat]- ztuhlá a usazená tenká vrstva vznikající na povrchu něčeho tekutého, kašovitého, sypkého, apod.
- Z mléka si seškrábl škraloup.
- Nezavřel dobře barvu a rychle se na ní udělal škraloup.
- Na poli praskaly škraloupy půdy.
- (přeneseně, expresivně) nepříjemná nebo nehezká vrstva či povlak na povrchu něčeho
- Na hladině rybníka se vytvořil mastný škraloup.
- Na rukou měl škraloupy špíny.
- (hovorově, expresivně) okolnost negativně narušující pověst
- Už tam měl škraloup z minula, takže si musel dávat sakra pozor.
překlady
[editovat]synonyma
[editovat]související
[editovat]poznámky
[editovat]- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-. Heslo škraloup.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „škraloup“, s. 666.
