Jana Krejcarová
| Jana Krejcarová | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Jana Krejcarová |
| Narození | 14. srpna 1928 Praha  Československo |
| Úmrtí | 5. ledna 1981 (ve věku 52 let) Praha Československo |
| Příčina úmrtí | silniční dopravní nehoda |
| Povolání | spisovatelka a básnířka |
| Stát | Československo |
| Témata | literatura |
| Choť | Pavel Fischl (1947–?) Miloš Černý Ladislav Lipanský (1961–?) Daniel Ladman (1969–1981) |
| Partner(ka) | Egon Bondy |
| Rodiče | Jaromír Krejcar a Milena Jesenská |
| Příbuzní | Jan Jesenský (děd) Růžena Jesenská |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jana Krejcarová (provdaná Jana Černá, naposled Jana Ladmanová, 14. srpna 1928, Praha – 5. ledna 1981, Praha) byla česká básnířka, prozaička a výtvarnice. Byla dcerou architekta Jaromíra Krejcara a novinářky Mileny Jesenské a dlouholetou partnerkou Egona Bondyho.
Život
[editovat | editovat zdroj]Studovala od roku 1938 gymnázium. V letech 1942–1944 studovala na grafické škole. Ve školním roce 1946–1947 absolvovala jeden ročník konzervatoře u Františka Maxiána. Po uvěznění a smrti matky vyrůstala pod dohledem dědečka Jana Jesenského. Po jeho smrti v roce 1947 zdědila značný finanční obnos, rozhodla se však pro bohémský život bez trvalého zaměstnání – její příjmy pocházely z psaní a příležitostných prací. Z politických důvodů byla odsouzena na půl roku podmíněně.[1] Její manžel Pavel Fischl v této době emigroval do Izraele.[2] Doslov k prvotině Hrdinství je povinné uvádí, že získala osobní zkušenost se stavbou mládeže.
Účastnila se aktivit surrealistů kolem Karla Teigeho a Vratislava Effenbergera. Po roce 1950 spolupracovala s Ivo Vodseďálkem, Mikulášem Medkem, Zbyňkem Sekalem a Egonem Bondym.
V 70. letech se živila užitou výtvarnou tvorbou, šila a batikovala tuniky a haleny, odlévala ze sádry figurální reliéfy jako kopie dlaždic či kachlů, obojí prodávala s velkou obchodní zdatností.
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1947 byla krátce poprvé provdána za herce, spisovatele a pozdějšího psychologa Pavla Fischla (1922–2008)[3], který emigroval do Izraele, kde žil pod jménem Gabriel Dagan. Později se provdala za sociologa Miloše Černého. Byla matkou pěti dětí – Jana Černého[4] (jeho biologickým otcem byl možná Egon Bondy[5], krátce byla též milenkou Karla Köchera, známého dvojitého krtka v CIA), Martina Černého (* 1952), Františka Černého (*1953 – jeho biologickým otcem byl údajně Mikuláš Medek[5]), Terezie a Štěpána. O děti se ale většinou ani jeden z rodičů nestaral, a tak skončily v dětském domově. V roce 1961 se provdala za Ladislava Lipanského. V šedesátých letech byla odsouzena na jeden rok nepodmíněně za zanedbání rodičovské péče. Počtvrté se v roce 1969 provdala za výtvarníka Daniela Ladmana (1946– 2013)[6]. Žili v Praze v Korunovační č. 32[7] a Raspenavě.
V roce 1981 tragicky zahynula jako spolujezdec v autě řízeném manželem Danielem při dopravní nehodě – srážce s nákladním autem vezoucím klády.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]V roce 1949 přispěla do surrealistického sborníku Židovská jména pod pseudonymy Sarah Silberstein a Gala Mallarmé. V 60. letech přispívala do časopisu Divoké víno a do Literárních novin.
Ve své prvotině Hrdinství je povinné se pokusila o jiný pohled na stavbu mládeže, než prezentovala tzv. budovatelská próza, s motivy absurdity a odcizení. Emigraci otce hlavního hrdiny popsala bez odsudku.[1]
- Hrdinství je povinné, Praha : Československý spisovatel, 1964
- Nebyly to moje děti ..., Praha : Naše vojsko, 1966
- V zahrádce otce mého, Praha : Revolver Revue, 1988
- Clarissa a jiné texty, Praha : Concordia, 1990, ISBN 80-900124-0-X, napsáno v roce 1951
- Adresát Milena Jesenská, Praha : Concordia, 1991, druhé vydání, ISBN 80-900124-4-2 (první vydání 1969: Divoké víno)
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Laureát Ceny Revolver Revue za rok 1990.[8]
Jana Krejcarová v umění
[editovat | editovat zdroj]- 1993 – Seděla ve skleníku a házela kameny, dokumentární film Nadji Seelichové, výpověď tří blízkých přátel Jany Černé – Egona Bondyho, Ivo Vodseďálka a Johany Kohnové.
- 2009 – 3 sezóny v pekle, koprodukční film; životem Jany Krejcarové a Egona Bondyho jsou inspirovány postavy Jany a Ivana
- 2013 – Na dně propasti perlička – pořad Českého rozhlasu Plzeň, připravili Tamara Salcmanová a Miroslav Buriánek, režie Miroslav Buriánek[9]
- 2023 – Osudové ženy: Jana Krejcarová, dokumentární rozhlasový pořad[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 Jana Krejcarová ve Slovníku české literatury po roce 1945
- ↑ Pavel Fischl | životopis, informace | ČBDB.cz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ WAGNER, Radan. Život mezi surrealismem, marxismem a obscénností [online]. Lidovky.cz, 2017-01-18 [cit. 2024-01-21]. Dostupné online.
- ↑ CERNY, Jan. Gute Argumente [online]. Mannheim: 2015-07-01 [cit. 2024-02-18]. Dostupné online.
- 1 2 SOUKUPOVÁ, Jana. Rozhovor se synem Egona Bondyho a poněkud šokující post scriptum tohoto interview. iDNES.cz [online]. 2010-06-11, rev. 2010-06-16 [cit. 2015-04-29]. Dostupné online.
- ↑ Daniel Ladman ilustrátor
- ↑ Daniel Ladman – O Janě Černé či Honze Krejcarové, ale taky Janě Ladmanové [online]. [cit. 2024-01-21]. Dostupné online.
- ↑ Cena RR. Revolver Revue [online]. [cit. 2025-06-02]. Dostupné online.
- ↑ SALCMANOVÁ, Tamara; BURIÁNEK, Miroslav. Na dně propasti perlička. Vltava [online]. 2013-09-06 [cit. 2018-12-02]. Dostupné online.
- ↑ CHMEL-DENČEVOVÁ, Ivana. Pitky, milenci, milenky, odboj, blázinec, umění… Jana Krejcarová. Český rozhlas Dvojka: Osudové ženy [online]. 2023-08-12 [cit. 2024-08-20]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MILITZ, Anna. Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse: Příběh Jany Černé. 1. vyd. [s.l.]: Burian a Tichák, 2015. ISBN 978-80-87274-29-3.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jana Krejcarová na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jana Krejcarová
- Jana Krejcarová na stránkách Revolver Revue
- Britské listy:
- Blanka Kovaříková, Vlasta 20.5.2017
