Jakov Sverdlov
| Jakov Michajlovič Sverdlov | |
|---|---|
 | |
| Narození | 22. květnajul. / 3. června 1885greg. Nižnij Novgorod |
| Úmrtí | 16. března 1919 (ve věku 33 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | španělská chřipka a chřipka |
| Místo pohřbení | Hřbitov u Kremelské zdi |
| Občanství | Ruské impérium, Ruská republika a Sovětské Rusko |
| Alma mater | gymnázium Nizhny Novgorod Gymnasium |
| Povolání | politik a revolucionář |
| Politické strany | Komunistická strana Sovětského svazu Ruská sociálnědemokratická dělnická strana (bolševická) |
| Nábož. vyznání | ateismus |
| Choť | Klavdija Timofejevna Sverdlova |
| Děti | Andrei Sverdlov |
| Příbuzní | Zinovij Peškov a Veniamin Michajlovič Sverdlov (sourozenci) Ida Averbakh Leopol‘d Leonidovič Averbach |
| Funkce | předseda (Celoruský ústřední výkonný výbor; 1917–1919) člen Politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (1917–1919) člen Všeruského ústavodárného shromáždění |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jakov Michajlovič Sverdlov (rusky Яков Михайлович Свердлов; 3. června 1885 Nižnij Novgorod – 16. března 1919 Orel) byl bolševický stranický předák a vůdce RSFSR. Jeho bratr byl francouzský generál Zinovij Peškov.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se ortodoxním židovským rodičům, jeho otec Michail Izrailevič pracoval jako rytec. V roce 1902 se připojil k Ruské sociálně demokratické dělnické straně a roku 1903 do její bolševické frakce, vedené Leninem.
Zapojil se do revoluce z roku 1905. Roku 1906 byl zatčen, většinu času až do roku 1917 pobýval buďto ve vězení, nebo v exilu.
Na začátku první světové války byl ve vyhnanství v Turuchansku na Sibiři, kde se setkal se Stalinem.
Revoluce 1917
[editovat | editovat zdroj]
Po únorové revoluci roku 1917 se vrátil do Petrohradu a byl znovu zvolen do ústředního výboru. Sehrál důležitou roli v plánování říjnové revoluce.
Později bylo zjištěno, že organizoval exekuci cara Mikuláše II. a jeho rodiny, která se odehrála 17. července 1918, a že tedy byl za tento zločin plně odpovědný. Vyhlásil Rudý teror, kampaň poprav a věznění, přičemž všechny oběti teroru jsou mu právem přičítány.
Někdy je označován jako první vůdce Sovětského svazu. Toto označení je však chybné, poněvadž Sovětský svaz vznikl v roce 1922, tři roky po jeho smrti. Každopádně byl po říjnové revoluci zvolen vůdcem ruské SFSR.
Smrt
[editovat | editovat zdroj]
Existuje několik teorií o tom, jak zemřel, a žádná z nich nemůže být oficiálně prokázána. Nejčastěji se hovoří o úmrtí na tyfus nebo španělskou chřipku po návštěvě Ukrajiny a Orlu během pandemie.[1] Kremelští lékaři mu diagnostikovali španělskou chřipku.[2] Byl pohřben v Kremelské zdi, kde byli později pohřbeni i ostatní bolševici.
V letech 1924 až 1991 nesl Jekatěrinburg na jeho počest jméno „Sverdlovsk“. Ukrajinský Dovžansk po něm byl pojmenován v letech 1938 až 2016.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Jeho syn Andrej vstoupil do NKVD a během stalinských čistek se stal nechvalně známým pronásledováním dalších dětí staré gardy bolševiků. V roce 1951 byl na Stalinův příkaz sám zatčen, ale po Stalinově smrti v roce 1953 byl propuštěn a bylo obnoveno jeho členství v komunistické straně.[3]
Sverdlovova sestra Sofie Averbachová byla zatčena v roce 1937, odsouzena k vyhnanství a později k osmi letům v gulagu, a zemřela v pracovním táboře na Kolymě v roce 1951. Její dcera Ida Averbachová, Sverdlovova neteř, se provdala za budoucího šéfa NKVD Genricha Jagodu a v roce 1938 byla společně s ním popravena. Sverdlovův synovec Leopold Averbach, sovětský literární kritik, který stál v čele Ruské asociace proletářských spisovatelů (RAPP), byl zatčen a popraven v roce 1937.
Sverdlovův bratr Veniamin, který pracoval v sovětské státní správě, byl zatčen v říjnu 1938, obviněn z příslušnosti ke kontrarevoluční teroristické organizaci, a popraven v dubnu 1939.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yakov Sverdlov na anglické Wikipedii.
- ↑ KOTKIN, Stephen. Stalin: Volume I: Paradoxes of Power, 1878–1928. [s.l.]: Penguin, 2014. Dostupné online. ISBN 978-1-59420-379-4. S. 318–319.
- ↑ SLEZKINE, Yuri. The House of Government: A Saga of the Russian Revolution. [s.l.]: Princeton University Press, 2017-08-07. Dostupné online. ISBN 978-1-4008-8817-7. S. 164. (anglicky)
- ↑ SUDOPLATOV, Pavel. Special Tasks, The Memoirs of an Unwanted Witness, a Soviet Spymaster. London: Warner Books, 1995. ISBN 0-7515-1240-0. S. 301.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakov Michajlovič Sverdlov na Wikimedia Commons
