André Blondel

André Blondel
André Blondel
Narození	28. srpna 1863; Chaumont
Úmrtí	15. listopadu 1938 (ve věku 75 let); Paříž
Občanství	Francie
Alma mater	Polytechnická škola; Národní škola silniční správy
Povolání	fyzik, stavební inženýr, vynálezce, elektroinženýr a inženýr
Ocenění	Medaile Johna Scotta (1898); Faradayova medaile (1937); komandér Řádu čestné legie
Příbuzní	Maurice Blondel (bratranec)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

André-Eugéne Blondel (28. srpna 1863 Chaumont – 15. listopadu 1938 Paříž) byl francouzský inženýr a fyzik. Je vynálezcem elektromechanického oscilografu a systému měření pomocí fotometrických částic.

Život

Blondel se narodil v Chaumontu, v Haute-Marne ve Francii. Jeho otec byl úředník pocházející ze staré rodiny z Dijonu. Ve své době byl nejlepším studentem ve městě. Navštěvoval École nationale des ponts et chaussées (Škola mostů a cest) a v roce 1888 maturoval jako první z třídy. Byl zaměstnán jako inženýr firmou Majáky a lampy, dokud v roce 1927 neodešel jako generální inspektor první třídy. Stal se profesorem elektrotechnologie na Škole mostů a cest a na École nationale supérieure des mines de Paris v Paříži.

Velmi brzo se stal nepohyblivým kvůli paralýze nohou, která ho omezila do pokoje na 27 let, ale nikdy nepřestal pracovat.

V roce 1893 hledal André Blondel řešení problému integrální synchronizace, užíval při tom teorii navrženou Cornuem. Ovlivňoval podmínky, za nichž křivka, načrtnutá nástrojem o vysoké rychlosti, bude vyhovovat pokud možno co nepřesněji aktuálním variantám fyzikálního fenoménu, který studoval.

To ho přivedlo k vynálezu oscilografu s dvojitým vláknem a oscilografů z jemného železa. Tyto nástroje vyhrály hlavní cenu na výstavě v St. Louis v roce 1904. Byly silnější než klasické stroboskopy vynalezené v roce 1891 a dosud používané. Zůstaly nejlepším způsobem, jak zaznamenat vysokorychlostní elektřinu na dalších 40 let, dokud nebyly nahrazeny osciloskopy s katodovým paprskem. Vydláždily cestu k většímu pochopení chování alternujícího náboje.

Blondel sestavil teorii korekce s asymetrickými elektrodami. Demonstroval tři druhy elektrického oblouku: primitivní oblouk Duddellův, sekundární oblouk Poulsenův a nástup oscilačních výbojů.

V roce 1892 publikoval studii párování synchronních generátorů ve velké elektrické síti. Tato analýza byla rovněž provedena trochu dříve dalším elektroinženýrem Paulem Boucherotem, který užíval jiný přístup, ale oba autoři došli k podobným závěrům.

V roce 1894 navrhl k užití ve fotometrii lumen a další nové jednotky měření, založené na metru a svíčce.

V roce 1899 publikoval Empirickou teorii synchronních generátorů, která zahrnovala základní teorii dvou armaturových reakcí (přímé a příčné). Byla užívána rozšířeně, aby vysvětlila vlastnosti vybíhajícího pólu ac strojů.

V roce 1927 byl jmenován velitelem Légion d’honneur a v roce 1913 doživotním členem Francouzské akademie věd. V roce 1937 mu byla udělena Faradayova medaile. Obdržel také medaili Franklinova institutu, cenu Montefiore a cenu lorda Kelvina.

V roce 1909 pracoval za asistence M. Mähla na jednom z prvních schémat pro přenos energie na dlouhé vzdálenosti. Projekt vytvořil hydroelektrárnu o síle 300 000 koní v Genissiatu na řece Rhoně a přenášel elektrickou energii do Paříže ve vzdálenosti více než 350 km. Využíval polyfázový náboj o výkonu 120 kV.

Zemřel v Paříži 15. listopadu 1938.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu André Blondel na Wikimedia Commons