close
Přeskočit na obsah

Železná fronta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Železná fronta
BERJAYA
Vznik16. prosince 1931
Zánik1933
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Železná fronta (německy Eiserne Front) byla německá polovojenská organizace ve Výmarské republice, která sestávala ze sociálních demokratů, odborářů a demokratických socialistů. Jejím hlavním cílem byla ochrana liberální demokracie proti totalitním ideologiím, krajně pravicové a krajně levicové politice.

Železná fronta kladla odpor jak polovojenskému křídlu nacistické strany Sturmabteilung (SA), tak i Antifašistické akci spojené s Komunistickou stranou Německa.[1] Přestože formálně nezávislá, byla Železná fronta úzce spjata se Sociálnědemokratickou stranou Německa (SPD). Tři šípy, původně navržené pro Železnou frontu, se během parlamentních voleb roku 1932 staly známým sociálnědemokratickým symbolem představujícím odpor proti monarchismu, nacismu a komunismu. Tři šípy později jako symbol převzala i samotná SPD.[2]

BERJAYA
Široce medializovaný volební plakát Sociálnědemokratické strany Německa z roku 1932 se symbolem tří šípů představujícím odpor proti monarchismu, nacismu a komunismu a se sloganem „Proti Papenovi (monarchistickému kandidátovi), Hitlerovi (nacistickému kandidátovi), Thälmannovi (komunistickému kandidátovi)“.

Železná fronta byla založena 16. prosince 1931 ve Výmarské republice Sociálnědemokratickou stranou (SPD). Šlo o „mimoparlamentární"[3] organizaci, která se stavěla především proti paramilitárním organizacím fašistické Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP), tj. nacistické strany, a Komunistické strany Německa (KPD). Vznikla poté, co představitelé SPD připustili, že nemohou přenechat ulice svým nepřátelům zleva i zprava.[1] Jejím původním cílem byla obrana demokracie a boj proti krajně pravicové Harzburské frontě.[1]

Po vzniku Železné fronty politik SPD Otto Wels veřejně objasnil její priority a vyzval ke zvýšené bdělosti, disciplinované bojovnosti a prosazoval sociálnědemokratickou jednotu a solidaritu dělnické třídy. Wels prezentoval dělníky jako obránce lidového státu a ztotožňoval „sociální práva a kulturní cíle dělnické třídy“ s republikou a mezinárodním mírem. Volání nebylo po socialismu ale po sociální republice, a ne po revoluci, ale po obraně demokratického státu. Organizace se snažila zapojit starý Reichsbanner, mládežnickou organizaci SPD, a dělnické a liberální skupiny do jednotné fronty. Karl Höltermann při jejím vzniku uvedl, že rok 1932 má být „rokem vítězství republiky nad jejími odpůrci“, a vyzýval k aktivní obraně republiky.[4]

Vznik Železné fronty se setkal s pozitivní odezvou mezi aktivizovanými řadovými příznivci SPD. Tisíce lidí se přihlásily k podepsání „Železné knihy“, aby projevily svou loajalitu.[1] SPD se k Železné frontě přihlásila, pořádala masové demonstrace a v ulicích se střetávala s nacistickou SA a komunistickým RFB. Tento vývoj byl radikálnější, než si vedení SPD přálo, nicméně řadoví členové SPD se ve svém odporu proti autoritářským a totalitním hnutím ohrožujícím Výmarskou republiky a její demokratické instituce postupně radikalizovali.[5] Mnohé taktiky, které efektivně využívali nacisté a komunisté převzala v průběhu rozvoje své propagandy i Železná fronta a pochody se konaly s transparenty, vlajkami a hudbou.[1]

Železná fronta byla KPD považována za antikomunistickou „sociálně fašistickou teroristickou organizaci“ a SPD považovala za svého hlavního protivníka. V reakci na vznik Železné fronty založila KPD vlastní aktivistické křídlo Antifaschistische Aktion (Antifa), které se stavělo proti sociálním demokratům SPD a fašistické NSDAP.[6]

Opozice vůči KPD a obavy ze ztráty příznivců ve prospěch komunistů znamenaly, že v boji proti Hitlerovi a NSDAP nepanovala jednota. Přestože se obě hnutí připravovaly na možnost Hitlerova nástupu do funkce kancléře, spolupráci odmítaly. Vedení Železné fronty převážně upřednostňovalo strategii zdrženlivosti, očekávalo prohloubení politické krize a doufalo, že kabinet oslabí vnitřní rozpory, namísto vyhlašování masových protestů a generální stávky v době vysoké nezaměstnanosti a rostoucí podpory KPD.[7]

30. ledna 1933, v den, kdy byl Hitler jmenován kancléřem, požádala KPD Železnou frontu, SPD, všeobecné odborové sdružení ADGB a jejich organizace a Reichsbanner Schwarz-Rot-Gold o vyhlášení generální stávky proti Hitlerovi. Železná fronta však tuto výzvu odmítla a 2. února vydala prohlášení adresované „všem soudruhům z Reichsbanneru a Železné fronty“, v němž varovala před účastí na „divokých akcích organizovaných nezodpovědnými lidmi“ a vyzývala své členy, aby „proměnili všechny akce Železné fronty v silné demonstrace za svobodu".[8]

Železná fronta, obávající se komunistických intrik i možného „bodnutí do zad“, nadále důvěřovala státním institucím a ústavnímu systému, zatímco očekávala změny ve vedení KPD, které by mohly umožnit spolupráci mezi oběma levicovými hnutími. K žádným přímým jednáním mezi vedeními obou organizací však nikdy nedošlo,[9] zatímco Hitlerova moc dále sílila, zejména po požáru Říšského sněmu 27. února 1933.

Jmenování Adolfa Hitlera kancléřem vyvolalo mezi sociálními demokraty ve velkých německých městech rozsáhlé pobouření. Sociálnědemokratická strana Německa (SPD) následně organizovala shromáždění a vedla kampaň před volbami v březnu 1933 s důraznými výzvami k obraně svobody a demokratických práv, a to i přes cenzuru a policejní zásahy nového nacistického režimu.[9] Represe se dále výrazně zvýšila po požáru Říšského sněmu. Policie zrušila plánovanou demonstraci v Kasselu, zakázala veřejná shromáždění a uzavřela veškerý socialistický tisk.[10] Dne 2. května byly rozpuštěny odbory, se kterými byla Železná fronta úzce spojena, spolu se všemi odborovými strukturami.[11] Až do poloviny 30. let a v některých případech až do válečných let některé místní pobočky Železné fronty pokračovaly v odporu, většinou šířením protirežimních letáků, organizováním tajných schůzek či sabotážemi.[12]

Dědictví

[editovat | editovat zdroj]

Tři šípy se staly symbolem sociálnědemokratického odporu proti nacismu a státnímu socialismu sovětského typu.[2] Zhruba od 80. let 20. století si tento symbol přivlastnila americká antifašistická hnutí spolu s vlajkami historicky odvozenými od Antifaschistische Aktion Německé komunistické strany.[13] Antifa se stavěla proti Železné frontě, kterou považovala za buržoazní a fašistickou, protože logo Tří šípů bylo používáno k reprezentaci odporu proti straně přidružené k Antifě, KPD.[2] Železná fronta se také stala jmenovcem Americké Železné fronty (známé také jako Železná fronta USA), americké politické aktivistické organizace, která se staví proti šíření autoritářství a fašismu ve Spojených státech.[14][15]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iron Front na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 3 4 5 HARSCH, Donna. The Iron Front: Weimar Social Democracy between Tradition and Modernity. 1. vyd. [s.l.]: Berghahn Books, 2009. ISBN 978-1-57181-120-2. S. 251-274.
  2. 1 2 3 Potthoff, Heinrich; Faulenbach, Bernd (1998). Sozialdemokraten und Kommunisten nach Nationalsozialismus und Krieg: zur historischen Einordnung der Zwangsvereinigung. Klartext. p. 27.
  3. HARSCH, Donna. German Social Democracy and the Rise of Nazism. [s.l.]: University of North Carolina Press Dostupné online. ISBN 978-0-8078-5733-5. doi:10.5149/9780807861929_harsch?turn_away=true.
  4. Werner K. Blessing (2003). "Dok. 9 Aufruf des Bundesvorsitzenden Karl Höltermann, Anfang Januar 1932". Bayerische Landeszentrale für Politische Bildungsarbeit. Die Weimarer Republik Band III. Retrieved 6 August 2011 (in German).
  5. "Drei Pfeile für die Republik - 85 Jahre "Eiserne Front"". Reichsbanner Schwarz-Rot-Gold (in German). 16 December 2016. Retrieved 25 May 2024.
  6. Langer, Bernd (2012). 80 Jahre Antifaschistische Aktion (PDF). Göttingen: Verein zur Förderung antifaschistischer Kultur. Archived from the original (PDF) on 2019-02-04. Retrieved 2019-08-21.
  7. Harsch, D. and Mazal Holocaust Collection (1993) German social democracy and the rise of Nazism. Chapel Hill: University of North Carolina Press. p. 224 - 225.
  8. Hessischer Volksfreund 2.2.1933, In: VVN-BdA, Das Jahr 1933, https://dasjahr1933.de/eiserne-front-und-reichsbanner-warnen-vor-wilden-aktionen-2-februar-1933/
  9. 1 2 Harsch, D. and Mazal Holocaust Collection (1993) German social democracy and the rise of Nazism. Chapel Hill: University of North Carolina Press. p. 224 - 227.
  10. Harsch, D. and Mazal Holocaust Collection (1993) German social democracy and the rise of Nazism. Chapel Hill: University of North Carolina Press. p. 229.
  11. VVN-BdA, Das Jahr 1933/
  12. Heinz, Stefan, Interview with Gerda Henkel Stiftung, 15 December 2015
  13. Friedmann, Sarah (August 15, 2017). "This Is What The Antifa Flag Symbols Mean". Bustle. Retrieved 16 April 2019.
  14. Jhaveri, Ishaan (26 September 2019). "When is a frog not a frog? Building a new digital tool to track political symbols". Columbia Journalism Review. Retrieved 7 April 2026.
  15. Who We Are". www.ironfrontusa.org. Retrieved 2025-03-23.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]