Jodometrie

Jodometrie je princip odměrného stanovení založený na redukci jodu na jodid v neutrálním prostředí. Použití této titrační metody v analytické chemii vychází z faktu, že thiosíranový anion stechiometricky reaguje s jodem, redukuje ho na jodid a sám je oxidován na tetrathionan:

2 S₂O 2-
3  (aq) + I₂ (aq) → S₄O 2-
6  (aq) + 2 I⁻ (aq)

Reduktometrie

Přidá se nadbytek I⁻, uvolní se ekvivalentní množství jodu a ten se stanoví titrací Na₂S₂O₃. Hodnoty potenciálu závisejí na H⁺ (přesněji: H₃O⁺) iontech. Jako indikátor se používá škrobový maz – specifický indikátor (škrob vytváří specificky s jodem modrý klathrátový komplex). Stanovit můžeme: Cl₂, Br₂, ClO⁻, BrO⁻, IO⁻, BrO -
3 , IO -
3 , Cr₂O 2-
7 , MnO -
4 , O 2-
2 , Cu²⁺, Fe³⁺ aj. Dále je založena na oxidaci jodidu v kyselém prostředí na jod:

Oxidimetrie

Přímá titrace jodu. Stanovují se látky, jejichž potenciál je dostatečně nižší. Stanovit můžeme: As³⁺, Sb³⁺, Sn²⁺, S₂O 2-
3 , S²⁻ Základní látky: resublimovaný jod, As₂O₃

Příprava odměrného roztoku Na₂S₂O₃

K přípravě se používá Na₂S₂O₃·5H₂O. Tento roztok se ve vodném prostředí při nepatrném okyselení rozkládá, je nutno přidat Na₂CO₃; dalším důvodem pro přidání Na₂CO₃ je zabránění nepřesnosti stanovení, způsobované oxidací titrovaného roztoku vzdušným kyslíkem: vznikající oxid uhličitý je těžší než vzduch.

Stanovení přesné koncentrace odměrného roztoku

Stanovuje se na K₂Cr₂O₇. Nejprve se převede na odpovídající množství jodu:

K₂Cr₂O₇ + 14 HCl + 6 KI → 3 I₂ + 8 KCl + 2 CrCl₃ + 7 H₂O

Vzniklý jod se titruje thiosíranem na škrobový maz:

2 NaS₂O₃ + I₂ → Na₂S₄O₆ + 2 NaI

Příprava odměrného roztoku jodu

Protože je jod ve vodě málo rozpustný, přidává se jodid draselný, který pomáhá rozpustit jod a také zabraňuje nepřesnosti při titraci, která by byla způsobena těkavostí jodu. Vzniká totiž netěkavý trijodid (KI₃).

Stanovení přesné koncentrace jodu

Používá se standardní odměrný roztok thiosíranu na indikátor škrobový maz.

Odkazy

Literatura

• HARVEY, David. Modern analytical chemistry. Boston: McGraw-Hill, 2000. 798 s. Dostupné online. ISBN 978-0-07-237547-3, ISBN 978-0-07-116953-0. S. 331–350.