Apateismus

Apateismus (portmanteau slov apatie a teismus) je postoj lhostejnosti (apatie) vůči Bohu a jeho existenci, resp. vůči nadpřirozeným entitám a procesům obecně. V současné filozofii náboženství lze apateismus popsat jako přesvědčení, že otázka existence Boha nemá žádný praktický anebo intelektuální význam.

Apateista je tedy ten, kdo považuje existenci Boha za irelevantní a existenci Boha, bohů nebo posvátna obecně neřeší, jelikož ji vůbec nepovažuje za důležitou. Apatiesmus je možné zařadit pod širší pojem ireligiozita.

Historie pojmu

Pojem poprvé použil kanadský sociolog Stuart Johnson v sedmdesátých letech. Snažil se pomocí pojmu popsat rostoucí lhostejnost vůči náboženství v postupujícím procesu sekularizace. Pojem dále zpopularizoval v roce 2003 Jonathan Rauch ve své eseji Let it Be, která mimo jiné reagovala na nábožensky motivované teroristické útoky 11. září 2001. Apateismu podle Raucha představuje civilizační pokrok a správný směr, který stojí v opozici proti náboženskému fundamentalismu a extremismu. Samotná filozofie náboženství pak pojem používá spíše vzácně. Za jediné profesionální filozofy náboženství, kteří s pojmem pracují explicitně, byli v roce 2017 označování Walter Sinnott-Armstrong a Milenko Budimir. Ve filozofii náboženství se tedy jedná o koncept, který patří spíše mezi méně ustálené pojmy.

Diskuzi pojem vyvolal opět v roce 2025, kdy se stal výchozí tezí knihy německého katolického teologa Jana Loffelda Když Bůh nikomu nechybí. Podle Jana Loffelda je to právě apateismus, který stojí za úbytkem počtu členů církví. Ve své knize potom předkládá možná východiska z této krize.

Klíčové charakteristiky pojmu

Hedberg a Huzarevich rozlišují dvě hlavní charakteristiky apateismu. První charakteristikou je, že pro apateistu není příliš podstatné, zda jsou jeho odpovědi na existenciální otázky správné nebo chybné. K otázkám je totiž lhostejný. Druhou charakteristikou podle autorské dvojice je, že se apateismu odlišuje od agnosticismu, teismu i ateismu. Tyto postoje totiž k existenci Boha nebo bohů zaujímají konkrétní postoj. Podle agnostiků není možné na tuto otázku odpovědět, teisté tvrdí, že Bůh existuje, zatímco ateisté existenci Boha aktivně popírají. Apateista proti tomu tyto otázky neřeší, jednoduše se domnívá, že nejsou vůbec podstatné.

Jiné pojetí pojmu předkládá Scott Kunz, který uvádí, že apateismus není jiná forma víry nebo přesvědčení, jako je právě zmiňovaný teismus nebo agnosticismus. Podle Kunze je apateismus protikladem k náboženské horlivosti. Apateismus tak stojí v protikladu k náboženské horlivosti stejně, jako stojí v protikladu ateismus k teismu. V Kunzově pojetí tedy jednotlivec může být teista a zároveň zastávat apateistický postoj a být k otázce lhostejný. Může věřit v existenci Boha ale zároveň být dále ve své víře apatický.

Druhy apateismu

Hedberg a Huzarevich rozlišují dva základní druhy apateismu. Apateismu intelektuální a praktický. Oba druhy apateismu se překrývají. Jedinec může být zároveň praktickým i intelektuálním apateistou. Může však také zastávat pouze jeden druh apateismu. Apateista v pravém slova smyslu však podle obou autorů zastává apateismus na obou úrovních.

Praktický apateismus

Postoj praktického apateisty je zakořeněný v tom, že existenciální otázky nemají žádný praktický význam pro jeho život. Může však existenciální otázky považovat za intelektuálně zajímavé a užitečné, může se jimi dokonce i aktivně zabývat.

Intelektuální apateismus

Intelektuální apateista zastává postoj, že neexistují žádné intelektuální důvody, proč by se měl jedinec zabývat existenciálními otázkami. Intelektuální apateista však stále může považovat za podstatné zabývat se existenciálními otázkami z praktických důvodů.

Apateismus v České republice

Sčítání lidu, domů a bytů 2021

Sčítání lidu, domů a bytů 2021 náboženský apateismus přímo a ani nepřímo neměří. Za osoby bez vyznání označuje 47,8 % respondentů a 30,1 % svou víru nijak nedeklarovalo. K ateismu se přitom přihlásilo pouze 555 osob. Zbytek respondentů (22,2 %) se označil za věřící a 13,1 % se přihlásil ke konkrétní církvi. Uvedená data tedy mohou naznačovat, že v České republice je apateismus rozšířený.

Hodnoty a postoje v ČR 1991-2017

S náboženským apateismem je do určité míry možné ztotožnit měření důležitosti Boha v živote. Tu měřila pramenná publikace cyklu European Values Study. Důležitost měřila na stupnici od jedné do deseti s tím, že průměr se v roce 2017 pohyboval v závislosti na měřené skupině od 3,3 do 4,6. Hodnota jedna přitom znamená, že Bůh pro respondenta není vůbec důležitý. V roce 2026 nebyla novější verze cyklu k dispozici. Podobné hodnoty vykazovala i měření z 2008, 1999 a 1991.

Výzkum společnosti STEM (2008)

Postoj Čechů k náboženství měřil v roce 2008 výzkum společnosti STEM. Ani tento výzkum náboženský apateismus výslovně neměřil. Z výzkumu však vyplývá, že 51 % populace se nikdy neúčastní bohoslužeb, dalších 28 % se jich účastní méně často a 11 % několikrát do roka. V Boha určitě nevěří 39 % Čechů a spíše v něj nevěří dalších 27 %. Na druhou stranu 33 % populace se podle tohoto výzkumu identifikuje jako římští katolíci. I tento výzkum by tak mohl naznačovat spíše převládající apatii Čechů k náboženství.

Něcismus

V souvislosti s religiozitou v České republice bývá někdy používán pojem něcismus, který v kontextu České republiky užil Tomáš Halík. Jedná se o víru, že "je něco nad námi", ale zároveň se jedinec neúčastní organizovaných náboženských aktivit.

Odkazy

Související články

• Ireligiozita
• Agnosticismus
• Ateismus
• Teismus
• Sekularizace